K3 - Průzkum

11. prosince 2017 v 15:27 | nevíme, oglosováno námi |  Záblesk života
Kapitola 3 - Průzkum(akustických konstant)
Společně přešli po cestě, která byla dlážděná, avšak hodně prorostlá plevelem, až k domu, kde vzala za mosaznou zanesenou kliku (ne zdobenou?) vysokých dveří a vstoupila bez okolků dovnitř. Skřítci ji samozřejmě následovali a nebylo pochyb, že byli zvědaví, kam je to vlastně vede.(vstříc smrti) Sama byla překvapená, jak její domov vlastně po těch letech vypadá. Čekala spoustu prachu a hlavně nechutných malých zvířátek, kterých se doslova štítila. Brr.(jdu sehnat spoustu malých nechutných zvířátek a až mě bude mařena štvát, tak jí je budu házet za krk)("až")
Bez většího rozhlížení za sebou nechala vstupní halu i něco jako uvítací salonek a zamířila do místnosti, která se vzdáleně podobala místu, které s matkou láskyplně nazývali obývacím pokojem.Tady ji matka učila malovat a vyšívat a taky hrát na kytaru a klavír. Ne, že by jí to někdy opravdu šlo(to se divím), ale bavilo ji to alespoň tak moc, aby u toho několik let vydržela. Těmto činnostem se věnovala do svých devíti let, a když ani potom nevykazovala žádné známky talentu, pak si ji vzal do parády otec.(a nastal řád a přísná disciplína) Jistě,myslel to s ní vždy dobře a jenom díky němu uměla dost na to,aby prvních pár let nemusela dávat moc pozor v těch nejdůležitějších předmětech.(dyť nechodila do školy, ne?)(ale učila ji Trudy) Jenomže její sestra byla vždycky něčím lepší a rodiče ji strašně milovali. Měla talent na malbu a zpěv, k tomu uměla dokonale hrát na housle, a když začala chodit do školy, tak byla premiantkou. Nikdy nepotřebovala hodiny s otcem, aby byla první ve třídě. Ellise sice byla prvorozenou dcerou, věděla však, že její otec si přeje aby jí byla Tanya. Byla na vlas podobná matce a otec ji zbožňoval.Oba se jí nemohli nabažit. Byla to z části i jejich chyba, že začala inklinovat k zakázanému.(která z nich? Mařena nebo sestra?)(beztak obě)
Zatřepala hlavou a věnovala svůj pohled skřítkům, kteří se svýma obrovskýma lesknoucíma(supr slovo) se očima dívali všude okolo. Jak byli zvědaví a roztomilí.
"Takže, tohle je jeden z mých domů," začala. "A jak vidíte, tak je v poněkud zbídačeném stavu a potřebovala bych, aby byl znovu obyvatelný. Zvládli byste to?" zadívala se zkoumavě na ně.(slovosled divnej trochu) Usmívala se. Věděla, že to nebude problém(tak proč se ptá?)(tak zas je to slušnější, než je hned začít sekýrovat), jen chtěla vědět, jaké jsou skřítci nátury a jestli se s chutí a radostí pustí do práce.
"Jistě,slečno'" vyhrkli nadšeně. Třepali svými hlavičkami(proč)(asi nějaký zvláštní skřítčí zvyk. Skřítci pravděpodobně třepáním hlavičkou vyjadřují vděk a zvuk pleskajících uší je něco jako kouřový signál pro ostatní skřítky, že tahle mařena je super a ať utíkají k ní), až uši pleskali všude okolo nich(ty neustále pleskající uši už mi začínají taky lézt krkem)(taky mám pocit, že se některý slovní spojení opakují jako akustická konstanta). Úsměv se jí ještě rozšířil. Byla za to strašně ráda.
"Dobře, nejdříve vás ale vezmu do domu, který obýváme normálně a kam také budete chodit spát a jíst. Trudy, jedna z mých stávajících skřítek(huh? Nebyla posledně chůva? Jakože lidská?)(ty mám pocit, že o lidskosti nepadlo slovo, ale taky se mi to nepozdává), vás potom vezme zpět a ukáže vám dům," vysvětlila jim. Myslím, že rekonstrukce nebude trvat dlouho. Nanejvýš dva týdny, řekl bych?" polemizovala a přitom si prohlížela stěny, které byli pokryté vlhkými skvrnami. Potom se otočila zpět na skřítky. "Nechám to ovšem až na vás. Pokud budete potřebovat více času, pak nebudu protestovat. Myslím, že bychom mohli jít. Adresa k přemístění je Jezerní vila(není jen tak náhodou Manor větší a honosnější než vila? Že dřív bylo celkem důležitě zmíněno, že tohle má být mařenin skromnější příbytek)(vona autorka vůbec ty slova nějak nedává), Merlinovo údolí," řekla ještě naposledy a nechala své společníky v domě. Ti na nic nečekali a po spokojeném úsměvu, který si věnovali(převázanej mašlí. Tady se všechny úsměvy a pohledy věnují. To je jak kolovrátek, fakt už) se všichni přemístili do jejich nového domova, který vypadal tak přívětivě, jak jen mohl.(tomu říkám literární talent. Jako bych to viděla) Byli vděční a neskutečně šťastní za jejich novou paní.(jako já vím, že v originále byli skřítci popisovaní jako strašně šťastní, že můžou sloužit, ale tohle mi přijde prostě trochu moc)
***
Za necelé dva týdny, jak předpokládala, byli skřítci schopni dům natolik zkulturnit, aby se v něm dalo žít(technická. Od čeho je krucisakra mařena čarodějka s vypnutým hlídáčkem?)(od takových důležitých scén jako kouzelné zvětšování váčků s penězi a tajné přemísťování se. Logika chcípla už v prologu). Pár kouzly některé pokoje vymalovala jinou barvou a pokoj své sestry, bohužel, musela spojit s tamní knihovnou, která se nacházela hned vedle. Ale nebylo zbytí(to se divím, že neumí to kouzlo co Hermiona použila na svoji kabelku), celá knihovna z jezerní vili(a tuhle jehlu bodnu sem… a tuhle jehlu semhle...)(tadys kousek vynechala)(hups, tak já tam píchnu dvě)(to je krása) by se tam ani za mák jinak nevešla. Museli byste se smát, kdyby jste viděli přemisťování takového množství knih.(nemyslím si) Skřítkové pomocí své magie vždy sebrali knih, co unesli a pak je zase pěkně naskládali do nové knihovny podle stejného systému.(no to zní fakt strašně směšně) Trvalo jim to celý den a to je Ellise musela ještě kontrolovat, protože chyba v tomhle případě by byla chybou neskutečného měřítka.(jako proč?) Skřítkům věřila, ale chtěla si být jistá.
Byla spokojená,když v neděli zjistila, že už nemusí nic, jen nakoupit věci do školy. Strašně se těšila zase na Příčnou. Doufala, že tentokrát to nebude zase tak dramatické jako posledně, ale když si tak na to vzpomněla, tak se musela usmát. Cítila, že je u ní skřítkům dobře. Viděla jejich kradmé pohledy a všudypřítomné úsměvy a projevy úcty, kterými jí děkovali(zvracím). Nepotřebovala ale jejich díky, těšilo ji, že jim mohla zařídit pěkný život, který si zcela jistě zaslouží.(je tu ještě někdo, kdo nepochopil, že mařena je nejlepší zaměstnavatel, jakýho si skřítek může přát?)
Dopis z Bradavic měl přijít zhruba tak za týden a tak se pustila do znovuobjevování okolí. Ottery St.Catchpole bylo zvláštní místo, které bylo velmi rozlehlé. Krajina nebyla ani v nejmenším členitá. Byl tu jen jeden menší lesík, jinak si spíš musela dávat pozor na bažiny, které byli neskutečně všudypřítomné.(neskutečně všudypřítomné… zabijte mě někdo) Rostla tu spousta vysoké trávy, ve které se dalo rychle ztratit(jak velká že mařena byla?)(to je fuk, hlavně, když se ztratí)(když tyhle krávy se vždycky zase rychle najdou), ale jelikož byl dům až daleko za vesničkou, tak si sebou brávala koště, které ji vždy vytáhlo z každého maléru.(to muselo udělat na ostatní obyvatele dobrej dojem, potkávat za městem mařenu s koštětem)(to by byl můj nejmenší problém)
Jelikož bylo léto, tak tráva trošku skrývala vyšlapanou cestičku do lesa, která vedla od cesty kousek od White Manor. Luční květy byli ale zohýbané, což byla jasná známka toho, že tudy v poslední době někdo šel(tyvole, to je normálně detektivka! Mařena našla stopu), možná dokonce dnes. Musí si dávat pozor na kouzla, pokud nějaké použije. Pomalu tedy vykročila mezi zpřelámanými stonky kopretin a polních travin, které jí sahali až po pas(přelámané stonky kopretin sahající po pás… jasně). Udělala jednoduchý pohyb zápěstím a šeptem pronesla krátkou formulku praktického domácího zaklínadla, které od ní odpuzovalo hmyz. I kouzelníci mohou chytit klíšťovou encefalitidu.(moje břicho! Moje bránice!)(já jsem snad ještě neviděla takhle kouzelně neobratně napsanou povídku, tyjo. Většinou jsou to strašný nesmysly, do toho nějakej ten rasismus, akustický konstanty, miliony přívlastků, pleskající uši, unylé pokusy o drama a pak bang, věta jako tohle)
Cesta se klikatila, ale v té změti rostlin a neměnícím se okolí si přišla, že chodí skoro na místě. Samozřejmě to nebyla pravda.(no… já bych si tak jistá nebyla) Ušla už bezmála jeden kilometr, když se před ní z trávy vynořily první špičky listnatých stromů, ze kterých se les skládal.(zlatá encefalitida) Rostlo v něm hodně borůvek a lesních plodů a ona doufala, že na nějaké narazí. Nesla si s sebou kvůli tomu bandasku na mléko.(to jsou zas detaily) Vzpomínala, jak nesly se sestrou jednu v každé ruce a všechny ty čtyři nádoby byli vždy naplněny až po hrdlo. A ony byli fialové a červené od hlavy až k patě.(to nebyly borůvky… to byla krev a podlitiny)(jojo, a že jsme si daly záležet) Což jim až tak nevadilo vzhledem k zábavě, jakou si užily.
Pokračovala tedy dál, dokud se místo louky kolem ní sem tam nezačaly objevovat keře a potom přišly první stromy. Obloha se z modré přehoupla ve svěží zelenou(cože udělala)(udělalo se jí špatně, normálka)(jo, tak to pak chápu) a když se Ellise nadechla, ucítila hutnou vůni(hutná vůně???) lesa a všechnu vlhkost vzduchu, která se tolik lišila od mírného vánku na louce. Tenhle pocit jí v Merlinově údolí chyběl. Cítila štěstí a klid jak dál pokračovala lesem. Hledala jedno specifické místo, které vytvořily se sestrou bez jakýchkoliv kouzel, když byli ještě malé. Později přidala pouze zaklínadlo, díky němuž malý příbytek nemohl podlehnout proudu času.
Prošla zákrutem pěšinky, a bez jediného dalšího pohledu na dvě další odbočky rozcestí, se vydala tou nejméně používanou - tedy prostřední.(to je taky důležitý vědět) Měla uchováno hluboko v paměti, kudy se musí vydat, a tak neváhala.(to by nám bez téhle věty nedošlo)
Tady někde to musí být, pomyslela si. Zamračeně zkoumala okolní stromy a keře doufajíc, že narazí na nějaký známý symbol, nebo znak, prostě na něco, co jí řekne, že jde opravdu správně. Aby přece jenom její vzpomínky nebyli pošramocené. Bála se, ale byla natěšená. Jako na jehlách zahlédla tenčí stromek, který jí křížil cestu. Nerostl uprostřed pěšiny, jen ji přetínal.(cože)(podle dalších vět bych řekla, že asi ležel přes cestu nějakej kmen, ale teda musela jsem si to přečíst několikrát)(to tě ale muselo stát děsnou spoustu mozkových buněk!)(glosování si žádá oběti) S pohledem na něj a jeho nerovnoměrně zlomený kmen ho jedním vyšším krokem s úsměvem přešla. Teď už si byla jistá.
Ušla už jen pár kroků a les před ní se rozestoupil. Samozřejmě že ne doslova.(samozřejmě)(hele, tady je možný všechno)Objevila se před ní mýtina a uprostřed ní stál malý domeček vypletený šlahouny kvetoucích rostlin, které dávaly i jedlé plody. Zadní stěna domečku byla tvořená hlínou. Stavba byla zatlačená do kopce, takže byla velmi šikovně chráněna.(a víte co, já už si to prostě ani nebudu zkoušet představit)(dobře děláš) Musela se usmát.(já ani ne) S chutí se rozešla(to už nejde nijak komentovat, fakt) blíž. Chtěla to vidět zevnitř.(tak tady zas já ani ne)
Jenomže v okně beze skla se něco pohnulo. Nejdřív si myslela, že to bude jenom nějaké zvíře a tak zpozorněla. Ztuhla na místě a zadržela dech. Zaposlouchala se, jestli neuslyší nějaké zvuky, a přece jenom. Jenomže to nebylo něco, čím by vám o sobě dávala vědět neškodná veverka. Slyšela tlumené hlasy.(asi to byla škodná veverka)
Bezhlesně zkřivila tvář s jasným významem. Sakra! Tohle mi tak ještě scházelo. Přiblížila se zpět do přítmí stromů jak nejrychleji mohla. Tohle nečekala. Ale mohla jsem si to myslet! Kdo by sem taky jinak chodil, že?(já vůbec nevím, co se děje, asi už mi ty mozkový buňky umřely všechny) Potichu se ve stínu přibližovala ke jednomu z oken ve zdi na pravé straně. Byla zvědavá, ale i naštvaná.(koho mi to…) Chtěla tady být sama. A potom si vzpomněla, že se chtěla přes prázdniny s někým seznámit. Prvním bodem jejího nově vznikajícího plánu bylo zjistit, kdo přebývá v její chaloupce.(já myška hrabalka)
Dávala ji dobrý pozor na každou nevinně vyhlížející větvičku, jejíž křupnutí by absolutně narušilo chod jejího plánu. Tiše se po mechovém koberci přikradla ke stěně a už se koukala oknem dovnitř. Doufala, že najde jenom nějakou škvírku,(na co zas škvírku, když tam čumí oknem) ale rostlinám se dařilo a nenechávali ve stěnách žádné díry. Všechno bylo zelené a zarostlé.
V okně zahlédla dva chlapce a psa. Na druhý pokus už zahlédla i ohromně velkou nechutnou krysu, která zrovna stála na stole(doprdele)(a já doufala, že tohle počká do Bradavic). Dva chlapci si spolu povídali. Nic zvláštního. Ale interiér domečku byl úplně jiný, než si ho pamatovala! Já je zabiju!(ne jestli se k tobě dostanu dřív já)
Zničeho nic začal ten pes štěkat.(to se psům občas stává, když vidí někoho cizího) Jeho oči směřovaly k ní a ona jí došlo, že je zle v momentě, kdy se dvě chlapecké hlavy otočily(hej, tohle je snad poprvé, co je tu správně shoda!)(aby to nebyl překlep) po směru toho jeho štěkotu. Okamžitě se stáhla, jak z okna, tak z nechráněného prostoru mýtiny.(já se taky stáhnu, nebo spíš stáhnu mařenu. Z kůže)(zaživa) Honem rychle zpátky!
V ústraní chvilku přemýšlela nad tím, co dělat. Nebyla jiná možnost, než se vrátit na cestu a dělat jakože právě přišla. Chtěla je potkat, ale zároveň si chtěla obhlédnout terén, než se do toho pustí po hlavě.(podle všeho plánuje zneškodnění teroristů) Musela jednat rychle. Pokud mají psa, byla tady možnost, že ho vyšlo vystopovat případného vetřelce.(tady názorně vidíme, proč by děcka měly přijít do styku s ostatními lidmi dřív než v pubertě)(a zaslouží si ti ostatní lidi přijít do styku s mařenou?)(taky pravda)
Rychle a hlavně potichu přeběhla lesem před mýtinu(kamže) a v poklidu si prohlížející stromy vypadala velice překvapeně, když sjela pohledem a uviděla mýtinu(uvažuju o tom, že zkusím autorku vypátrat na fb a osobně se jí zeptat, co touhle větou kurva chtěla sdělit)(a pak ji přinuť slíbit, že se na psaní vykašle). Ten, kdo ji v tu chvíli viděl, by si ani nemohl myslet, že tohle místo už někdy předtím spatřila. Její překvapení nebylo ani tak hrané, protože najednou nečelila pouze dvou chlapcům, psovi a kryse, ale čtyřem chlapcům, kteří se tvářili nanejvýš vážně.
"Ehm, ahoj," usmála se Ellise nesměle a zamávala rukou hodně nízko u těla.(proč. Proč. Proč) Čekala, co se bude dít. Budou ji podezřívat?(lepší. Chytnou tě, spoutají a odtáhnou do chaloupky. Tam už na tebe čekám já a červená s bojovýma jehlama. Pak poteče krev)(hodně hodně krve)
"Ahoj," vzpamatoval se jako první mladík se světle hnědými vlasy. Jeho oblečení bylo takové nevýrazné, ale na tváři se pokusil vytvořit alespoň náznak úsměvu.(kde je ten rozpor?)(asi se v téhle povídce usmívají většinou jenom výrazně oblečení lidi, nebo já nevím)
"Kdo jsi? A co tady děláš?" vyhrkl trochu drsně tentokrát nejvyšší z chlapců, kterému černé vlasy spadaly až na ramena. Úplně maličko se vlnily, ale Ellise to neušlo.(smysl pro detail jí nechybí) Tenhle mladík byl oblečen poměrně výstředněji. Měl na sobě sako a pod ním světle modré tričko s potiskem(a už jsme zase u popisů oblečení)(udivuje mě, že to odbývá, předpokládám, že s pobertama buďto bude jedna ruka, nebo si budou dělat navzájem strašně geniální kanadský žertíky, tak bych čekala, že jejich oblečení popíše aspoň jako u toho skřítka)(červená, ty taky nevíš, co chceš. Autorka popisuje oblečení - nelíbí se ti to. Autorka oblečení odbyla - taky se ti to nelíbí)(asi už to čtu moc dlouho a zanechává to na mě následky! Až začnu zdobit kliky, tak mě prosím zabij)(to možná i dřív). Jeho tvář byla ale vážná.
"Na to samé bych se mohla ptát já vás, nemyslíš?" zeptala se s klidem a založila si ruce na hrudi. Schválně jen přejela pohledem od hlavy až k patě a potom se nepřestávala dívat do jeho obličeje.
"My jsme to tu..."
"Ne, Remusi, nic jí vysvětlovat nemusíš," odfrkl si znechuceně černovlasý mladík a odvrátil od ní pohled. Ellise se musela sama pro sebe usmát. Kdyby byl kouzelník, pak by se za něj žádná čistokrevná rodina nemusela stydět.(zajímalo by mě, jestli si autorka myslí, že je nenápadná, nebo jestli sem tohle napsala jenom tak) Jeho chování bylo sice přemrštěné, ale v dnešní době se tak chovali všichni mladí, kteří měli tu smůlu a vyrůstali v luxusu a peněžním nadbytku.(to si dělá autorka srandu)(chudáci bohatý děti, fakt že jo. Zas to docela pěkně ladí s tím přístupem ke skřítkům)(teď by mě ještě zajímalo, jak moc se autorka ztotožňuje se svojí postavou)
"To je pravda, Remusi," usmála se přešla jsem blíže k nim(a tady mám myslím odpověď)(takovou dost kostrbatou, teda). "Nemusíš mi nic vysvětlovat, protože mě vlastně vůbec neznáš," zvedla pohled k tomu náfukovi,"jmenuji se Ellise Whiteová a nedávno jsem se přestěhovala do toho obrovského domu u cesty. Nedaleko od něj začíná ta pěšina(jaká zas pěšina???)," řekla a nabídla ruku Remusovi, který ji s úsměvem po chvíli přijal.
"Já jsem Remus Lupin. My jsme tady u Jamese na prázdninách(nebydlel James v Godrikově Dole?)(v dospělosti určitě, ale nemyslím, že by někde bylo uvedený, že tam vyrostl)," usmál se na ni. S pohledem do jeho obličeje si všimla několika nepatrných jizev na jeho krku, ale jeho jantarové oči ji vítali. Dívali se na ni i s němým díky.(ZA CO)(mařeně jsou všichni furt vděční, u těch skřítků se to dalo nějak pochopit, ale tady mi to hlava taky nebere) Musel mít se svým kamarádem hodně starostí a problémů.
"To jsem já! James Potter, k vašim službám, slečno,"usmál se, pokynul Ellise malinko hlavou a oni si potřásli rukama. James byl stejně vysoký jako Remus, jen měl tmavé vlasy a hranaté brýle(kulaté *hnidopich*) s tlustými obroučkami. Usmíval se na dívku před sebou rošťáckým a velice sexy úsměvem. Nemohla odolat a věnovala mu také jeden(zas to věnování!). V oříškových očích se jenom zablesklo.(to nebylo v jeho očích, to bylo u hlavně tanku)
"No a tohle je Peter... Pettigrew," objasnil jí Remus a ukázal na nejnižšího z mladíků, který nebyl ani hezký ani ošklivý, dokud se na ni tedy neusmál.(tahleta móda krásných kladných postav a ošklivých záporáků už je taky obehraná jak deska) Jeho přední zuby nešly přehlédnout. Až nápadně jí připomněly tu krysu. A v tom jí to docvaklo. Jistě, že jí připomínal tu krysu, vždyť on jí i byl! Musela to být jeho zvěromágská podoba(hm. Jasně. To je to první, co by mě napadlo). No a jelikož předtím oknem viděla Jamese s Remusem, tak bylo jasné, že podobu psa měl ten, jehož jméno doposud neznala.(mařeně to výjimečně pálí!)
"Sirius Black," utrousil povýšenecky. Black... Black... Kde jenom to jméno už slyšela. Natáhla k němu ruku. Bez jakéhokoliv pohybu svalů v obličeji ji stiskl a zase se stáhl. Trošku si jej prohlížela.(jenom trošku. Sice u toho slintala, ale byla děsně nenápadná) Byl to celkem fešák, i když vlasy měl na její vkus až moc dlouhé a jeho obličej vypadal dokonale hladce jako dětská prdýlka.(panebože) Jejich pohledy se setkali a ona, jakmile spatřila bouřkově šedou barvu jeho duhovek, která je specifická pro jeden specifický čistokrevný rod(ty čistokrevný rody už mi začínají taky lézt na nervy)(to už by sis to měla začít psát), si náhle vzpomněla, kdy se jí naposledy daly tyhle dvě věci - oči a jméno do souvislosti.
Nebylo pochyb, že mladíci před ní jsou kouzelníci. Pokud se mýlila, pak stačilo použít jednoduché paměť-pozměňující zaklínadlo.(co?)(no že jim vymaže paměť, když budou mudlové)(ajo dík)
"Těší mě," usmála se na Siriuse. "Do jakého ročníku jdete?" zeptala se ještě neurčitě.
" Do šestého,"řekl Remus sdílně, ale James ho hned bouchl pěstí do ramene a hodil na něj významný pohled.(trefil Remuse ho hlavy a ten se skácel k zemi, mařeně k nohám. Jenže mařena nepochopila a myslela si, že jenom omdlel z její krásy)(to by na tom byl Remus nejlíp)
" A těšíte se do Bradavic?" zeptala se ještě daleko víc nevinně.
"Strašně moc!" vyhrkl Peter a začal se strašně smát. Kluci se zatvářili vyděšeně, potom tak nějak překvapeně. Sirius se zamračil ještě víc. Ale Remusovi a Jamesovi se na tváři rozlil vřelý úsměv, hned byli milejší a opadla z nich strnulost, které si všimla, jakmile se začali chovat uvolněněji.(strnulost, které si všimla, když se uvolnili??? Jak? proč?)
"Ještě jsem tě na škole neviděl..." pronesl zamyšleně Sirius. James se hned zatvářil významně.(zas nějaká kráva přestupuje z krásnohůlek, pomyslel si)
"Zatím jsem se učila sama doma. Teda s vychovatelkou, ale... Letos nastupuju do taky do šestého," usmála se na SIriuse. Doufala, že si časem získá i jeho.(ona už si někoho získala?)(modrá hloupá, přece všecny kromě Siriuse) Nechápala, proč se choval tak odtažitě. "Přestěhovala jsem se sem z Merlinova údolí. Tady v Ottery je to moc pěkné a tak jsem se rozhodla, že to tu trochu prozkoumám a narazila jsem na tuhle skvělou zašívárnu... To jste postavili vy?" zeptala se. Z velké části čekala, že jí přisvědčí, a proto byla celkem překvapená, když jí James sdělil pravdu. Začal vyprávět historku o tom, jak u něj byli kluci v po prvním ročníku na týden na prázdniny a jak našli a opravili její domeček. Jak vyprávěl, tak ji vzal okolo ramen a pomalu ji vedl dovnitř. Ostatní je následovali. Jenom Sirius si něco mumlal potichu a podrážděně pod nos.(proč jim normálně neřekne, že ho postavila se sestrou ona?)(tohle náhodou skvěle zapadá do mojí teorie, že mařena je ta babka z prologu a domek tam tím pádem stojí tak sto let)(z tebe je úplná konspirátorka)
Později toho dne se dozvěděla, jak jinak než od Jamese, že Sirius si těžko zvyká na nové kamarády svých kamarádů. Ellise to ale spíš připadalo tak, že si spojil její jméno s její rodinou... Navíc jeho čichové schopnosti mu jistě prozradili, kdo je špehoval.(hlavně ji přece viděl)(to nechápu, proč teda něco neřekne)

(ps: povídka má ještě tři kapitoly, který já jsem přečetla zběžně a modrá si nechala jenom převyprávět. Nějaká ta perla se v tom najde, ale jinak je to celkem nuda. Odkaz na vyžádání)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Blanca Blanca | 14. prosince 2017 v 1:08 | Reagovat

Já žádám o odkaz!
A jinak sdílím teorii, že slečna je vlastně babka (tipla bych, že je "fénixodlak", bo tak něco).
A chudáci Pobertové jsou úplně mimo sebe...

2 rebna rebna | 14. prosince 2017 v 14:48 | Reagovat

*chcípla* A nejlepší stejně byly ty listy stromů vystupující z trávy, z nichž se skládal les :D.

Já bych taky pěkně prosila o odkaz. Potřebuju si přečíst, jak si Mařena získá i Siriuse :). (A pak se vezmou, ale nedohodnou se, jestli budou Blackovi nebo Whitovi, takže jejich děcko bude Christian Grey z Padesáti odstínů. Tak.)

3 rebna rebna | 14. prosince 2017 v 15:09 | Reagovat

Edit: Tak už jsem si pokračování vygooglila. A normálně autorce závidím ty její komentíky (a asi i talent).

4 Zííí Zííí | 8. února 2018 v 23:05 | Reagovat

V téhle kapitole je Mařena prvorozená dcera, v kapitole 5 už druhorozená :D Autorka by si aspoň mohla pamatovat, co plácala před tím... (stejně jako že měla "všechno na lektvary" nakoupeno, ale v další kapitole si to jde koupit a potká Snapea)

5 Lily Lily | 8. dubna 2018 v 13:12 | Reagovat

Zkoušela jsem to dočíst na Wattpadu, (chtěla jsem vědět, jestli je to fakt ta babka), ale bez glosů to prostě nešlo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama