Z nenávisti láska 8

1. února 2008 v 22:02 | Areneis, oglosováno námi |  Z nenávisti láska
"Já mám hlad," poznamenala jsem, když jsme ležely večer v posteli.
Sydney se na mě otočila a podívala se na mě jako na blázna(proč jako?).
"Neskočíme do kuchyně?" (ano prosím! tam je pánví a pánví...)(jedním velkým skokem) navrhla jsem nevině(ale nevina zavrtěla hlavou a otočila se na druhý bok) a ani jsem nečekala na její odpověď a oblékla jsem si něco na způsob županu, ale nebylo to z tý látky (doprdele já si nevzpomenu, jak se to jmenuje. Však vy víte, co myslim. Nebo ne?)(nemám páru, o čem mluví) (já taky ne, ale vsadím se, že je to krátký a průsvitný).
"Ty si nemožná(moje řeč)," odvětila mi Sydney, ale taky vstala a šla se mnou.
Nutno podotknout, že nebyl večer, ale tak jedna hodina ráno(to sou chutě. a že ji Sydney nezabila, když ji vzbudila v jednu ráno s tím, že má hlad).
"Tak pojď," řekla jsem nedočkavě, když jsme se plížily chodbami školy dolů ke kuchyni. Bohužel jsem se nepodívala za roh a rovnou jsem to do někoho napálila(no to muselo být teda plížení). Má první myšlenka byla tomu dotyčnému nadávat(ale vtom se mi o hlavu rozbil nějaký talíř a já se sesula k zemi. pak už jsem jenom viděla jak útočnice mizí za rohem a ďábelsky se pochechtává), ale co svět nechtěl, přede mnou stál ředitel této kouzelnické školy, Albus Brumbál.
Nasadila jsem úsměv a slušně pozdravila. "Jé, dobrý den pane řediteli. Co vy tady? Tak pozdě.(mám to přímo před očima)"
"Slečno Potterová, ptát bych se měl spíše já nemyslíte? To platí i pro vás slečno Peintnová," dodal, když spatřil Sydney.
"Já měla hlad pane řediteli, tak jsem si šla pro něco k jídlu," snažila jsem se o nějaký neutrální tón(no jo, to na něj určo zabere).
"Předpokládám, že teď půjdete k sobě do postele a ráno se budete hlásit u mě, abychom vám vybraly patřičný trest," řekl Brumbál a v očích mu hrály šibalské jiskřičky(hrály ohníčky, jiskřily/planuly jiskřičky).
"Pane řediteli, to je přece samozřejmost," řekla Sydney. Obě jsme se rozloučily a vydaly jsme se zpět s prázdným žaludkem(a dobře jim tak).
*****
Ráno jsme sešly dolu a společně s Poberty jsme šly cestou na snídani. Ovšem u jedné chodby jsme se od nich odpojily.
"Hej, Velká síň je tímhle směrem," řekl posměšně Sirius(Simone je z té včerejší rány ještě dezorientovaná).
"To by jsme nevěděly(e?), ale my máme menší pohovor s Brumbálem," řekla jsem a se Sydney jsme pokračovaly v cestě do ředitelny. Pobertové stály překvapeně za náma. Asi jim bylo líto, že letos jsme šly k ředitele dříve než oni.
*****
"Dobrý den dámy," pozdravil nás Brumbál a my mu pozdrav opětovaly. "Letos jste dokonce předběhly Poberty. No nebudeme to protahovat," mrkl na nás. "Co by jste si daly za trest?(něco společně se Siriusem)"(já bych o jednom trestu věděla. figuruje v něm pánev, talíře a jejich hlavy)
Obě jsme se po sobě překvapeně podívaly. My sami si máme určit trest?
"No já nevím," promluvila jsem.
"Ale já ano," usmál se na nás Brumbál. "Chtěli jste se dostat do kuchyně, tak dnes po škole jim tam půjdete pomáhat s večeří, ano?"
Byla jsem zaskočená. "Kuchyně? Proč ne. Celý léto jsem tam skákala jako idiot(stále nevím, proč jako), tak proč tam nebýt ještě jednou?"
"Ano pane profesore," řekla Sydney a obě jsme se vydali do Velké síně na snídani. Sedly jsme si k Pobertům.
Sirius na nás okamžitě vypálil. "Co jste dělaly u Brumbála?(musíš počkat po desáté večer)"
Lhostejně jsem pokrčila rameny. "Šly jsme si pro trest."
James se zakuckal a Remus vyprskl dýňovou šťávu kterou zrovna pil.(ježiš, to je ale vážně šok) "Cože? Proč by jste měly mít trest?"(no že jo, jakoby nestačila ta rána talířem po hlavě)
"V noci jsme se vydaly do kuchyně a po cestě jsme narazily(a to doslova) na Brumbála," řekla Syd a věnovala se snídani.
"A co budete dělat?"(cídit pánve)
"Vařit v kuchyni večeři," řekla jsem a kluci se ušklíbli.
"Ještěže umíš vařit," poznamenal James se smíchem(čemu se smál?) a všichni jsme vstali a společně jsme se vydaly(opět i a y náhodně, že ano) na dvouhodinovku lektvarů.
"Dnes si připravíme Felix Felície(vida, ten neznám. autorka je génius, vymyslela další lektvar *ironicky se šklebí*)(nechci ti nic říkat, ale nový lektvar asi vymyslel Word, zlato). Postup máte na tabuli. Pusťte se do práce," řekl Křiklan, když vstoupil do učebny(Areneis, existují i jiné lektvary, které se nemusí nechat půl roku uležet).
Pousmála jsem se. Lektvary mi šly. Vlastně jsem ho brala jako vaření. Pořád něco míchat a přidávat. Takový menší nácvik na večer. :-D.
*****
"Dobrý den paní," pozdravila nás uctivě skřítek, když jsme vešly do kuchyně(to bude trest jak noha)(asi tam budou sedět a klábosit, zatímco skřítci kolem nich budou skákat a tvářit se pohoršeně, jakmile projeví úmysl něco udělat).
"Dobrý den. Tak, co máme dělat?(vezměte si každá pánev a třískejte se s nima po hlavě, to by vás mohlo zabavit)" zeptala se Sydney toho skřítka.
"Jděte támhle ke stolu a začněte chystat večeři(jako jasnovidka bych se asi neuživila, co?). Recepty jsou támhle ve skříňce." Skřítek se uklonil a odešel. Došla jsem ke skříňce a vytáhla několik receptů.
Začaly jsme vařit. Šlo nám to pěkně od ruky. Nakonec jsme se unavené odšouraly do společenské místnosti a okamžitě jsme zapadly do sprch. Zkulturnily jsme se a vydaly se na večeři.
"Tak jak vám to šlo?" zeptal se Black sarkasticky(docela dobře, ale bacha na ten koláč, tam sem v nepozorované chvíli přilila jed pro Simone).
"Abys věděl, tak celkem dobře," mile jsem se na něj usmála a tím jsem ho vyvedla z rovnováhy.(proč?) "Typickej mužskej."
"Rád bych vás požádal o pozornost," sjednal si Brumbál klid. "Vítám vás u dnešní večeře. Snad vám bude chutnat. Z velké části ji totiž vařily vaše dvě spolužačky(takže bacha, bůhví co tam daly)(a ty rebarborový koláče nejezte, jsou speciálně pro Simone). Dobrou chuť."
Tohle dívky nečekaly. V duchu přísahaly Brumbálovi pomstu(co mu asi udělají?). Má štěstí, že neřekl jejich jména.
Většina studentů se zděšeně rozhlédla po Velké síni(ale vždyť otrávený jsou jenom rebarborový koláče a o těch sem vám řekla!). Doufaly, že najdou ty, které to připravily. Potom se nedůvěřivě zakously do jídla(tak to dělaly studentky, teď ještě zprávu o studentech). Jaké bylo jejich překvapení, když zjistili, že je to celkem dobré(ty blbče! proč sem asi říkala, že ty koláče s rebarborou jíst nemáte! jdi si zvracet jinam!). Jediní, kdo se jídla nebál, byli(tak tohle je ale neuvěřitelný. Areneis, tys to pochopila trochu opačně, měkký i je pro rod mužský životný a tvrdý y pro rod ženský a mužský neživotný.) dívky, které ho připravovaly a také Pobertové, kteří si na jejich vaření přes léto zvykly(nemám co dodat).
*****
Po večeři si chtěly jít dívky lehnout, protože byly unavené. Bohužel jim to překazila Lily Evansová.(hádka!) Jejich spolubydlící.
"Páni, to jídlo bylo dobrý, nemyslíte?(tak nic) Obdivuju ty holky, co to vařily," začala a se Syd jsme se na sebe podívaly.
Potom jsme naráz (tři, dva, jedna, go!)řekly: "Díky. Dalo nám to celkem práci."
Lily se na nás překvapeně podívala. "To jste dělaly vy?"
"Jo," odsekla jsem. Tuhle holku jsem moc nemusela(já to věděla!)(no aby ne. nechci shazovat tvé schopnosti, určitě bys na to přišla sama, ale to bylo zmíněno v hmm... druhé? kapitole). Upřímně nechápu, co si na ní Jamesovi líbí(Sydney je mnohem lepší). Zatáhla jsem závěsy okolo postele a praštila sebou na postel. Netrvalo to dlouho a já se ponořila do slastného spánku. No, moc slastný nebyl. Dalo by se to nazvat noční můrou. Zdálo se mi o Mattovi. Od té doby co jsem se s ním rozešla jsem ho měla plné zuby(vida. většinou to bývá naopak. člověk má druhýho plný zuby, rozejde se s ním a pak už mu nevadí. většinou). Doufala jsem, že mi alespoň tady dá pokoj. Bohužel mě ráno čekala nemilá zpráva. Přišla mi sova s dopisem(pěšky).
Nedočkavě jsem ho rozbalila. Úsměv mi ale celkem rychle pohasl, když jsem se podívala na podpis.
Ahojky broučku(ten borec je ale vážně úchyl),
Stýská se ti po mně?(moc) Mně po tobě strašně moc. Těším se až tě znovu uvidím, víš? Posílám ti tady menší dárek. Snad ho budeš nosit. Koupil jsem ho pro tebe.(to by jeden neřek, když jí ho poslal)
Miluji tě,
Navždy tvůj
Matt
S balíčku přiloženého k dopisu jsem vytáhla nádherný řetízek s malým srdcem jako přívěsek. Dala jsem ho zpět do krabičky a položila jsem ji zpět na stůl(a nevšimla jsem si že ho bere nějaká jiná holka)(víte, že ovládám woo-doo? fakt). Bez jediného slova jsem odešla. Dopis tam také zůstal(no teda!).
Nevšimla jsem si, že si ho přečetl i Sirius, který po přečtení zrudl zlostí.(a už je to tady)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | E-mail | Web | 2. února 2008 v 22:20 | Reagovat

Bože, takovýto hlod jsem vážně napsala? Propadám se hanbou hluboko do země.

Modrá? Mohla bych mít menší prosbičku?

2 modrá modrá | 2. února 2008 v 23:20 | Reagovat

jed ti nepošlu

3 Areneis Areneis | E-mail | Web | 2. února 2008 v 23:27 | Reagovat

modrá: Proč ne?

4 modrá modrá | 2. února 2008 v 23:55 | Reagovat

a do koho bude červená s babu mlátit pravidlama? to jí/ti nemůžu udělat, když se s tím tak chystá... (ráno roztavila nože)

5 Areneis Areneis | E-mail | Web | 2. února 2008 v 23:57 | Reagovat

tjn. Asi si půjdu pořídit nějakou pořádnou helmu. Ale asi mi nepomůže, když se do mě pustí ty dvě. :D:D:D

6 ivik.bublik ivik.bublik | 3. února 2008 v 13:32 | Reagovat

felix felicie?? hmm asi šťastná škodovka :)))) ten blbej "word" někdy dokáže vymyslet hovadiny :))))

glosy suprovní!!!!!!!!!!

7 Areneis Areneis | E-mail | Web | 3. února 2008 v 14:48 | Reagovat

ivik.bublik: To jo a neboj, word toho vymyslí ještě mnohem víc. A hlavně když se spojí se mnou, tak je to teprve slátanina. A pořádná.

Holky? Nemohla bych vás poprosit o nějaký kontakt na vás?

8 modrá modrá | 3. února 2008 v 15:33 | Reagovat

stačí mail? modra.cervena@seznam.cz

9 Babu Babu | Web | 3. února 2008 v 16:26 | Reagovat

Krásné glosy, skončila jsem smíchy pod stolem. ;))

10 Areneis Areneis | E-mail | Web | 4. února 2008 v 17:43 | Reagovat

Modrá, chtěla bych ti poděkovat za tvůj komentář u mě na blogu. Strašně mě potěšil. Moc za něj děkuji. :-)

Musím se přiznat, že já sama jsem jeden čas byla hodně proti glosům, ale potom se mi začaly líbit. Musím se přiznat, že mě kolikrát naštvalo, když jsem někde narazila na mou povídku, ale došlo mi, že mi to pomůže se hodně zlepšit a tak.

Chtěla bych vás obě poprosit kdyžtak o pár cených rad, které by mi pomohly v dalším a snad i lepším psaní.

Díky moc holky

11 červená červená | 4. února 2008 v 18:01 | Reagovat

telepatičko. už to smolím druhej den... tak snad to dneska dosmolím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama