Z nenávisti láska 10

12. února 2008 v 18:25 | Areneis, oglosováno námi |  Z nenávisti láska
Vyděšeně jsem polkla. Tohle nebylo dobré. Alespoň ne pro mě.(zato pro nás ostatní... muhehe)(v davu se zablesklo několik pánví a červená zajuchala) Pomalu jsem se posouvala k obrazu Buclaté dámy.(ta ti nepomůže) Byla jsem připravená okamžitě, jak se naskytne příležitost rychle utíkat.(pánvím neunikneš, ty jsou jak matrix) Ale dnešek m nepřál. No nepředbíhejme.
V tichosti jsem zamumlala heslo, ale bylo mi jasné, že to téměř všichni postřehli.(aby ne, když se před nima vzápětí odklopil obraz) Když se obraz odklopil, vystřelila jsem rychlostí kulového blesku ven. Ani jsem se nepodívala, jestli za mnou běží nebo ne.(a proč ji vlastně chtějí zabít?)(asi že je vzbudila v šest ráno, ale taky to nechápu, v šest už bývám vždycky vzhůru)
Bohužel mi ani nedošlo, že jsem se neoblékla(tak přece porno!) a tudíž běhám po hradu jen v krátké zelené noční košilce(něco takovýho jsme předpokládaly, že jo?)(jo, dokonce jsme to už někam psaly), která stěží zakrývala to, co mělo být skryto. Zrovna když jsem se ohlížela jsem do někoho vrazila(lidi už se fakt nepotkávaj normálně...). Skácela jsem se na něj. Okamžitě jsem začala nadávat: "Co tu ty idiote děláš?" Byla bych ještě pokračovala, kdybych se nepodívala do ledových očí Luciuse Malfoye(a co jako? to mu nemůže nadávat?).
Rychle jsem z něj slezla a chtěla jít beze slova pryč. Bohužel mi to nebylo umožněno a má ruka se ocitla v železném sevření(proč ruka?)(proč ne krk?) již zmíněné osoby. "Co to děláš? Pusť mě!" vyjela jsem na něj.
"Ale proč bych to dělal? Je brzo ráno, ty po hradě běháš polonahá a nikdo jiný tu není. To je příležitost, která se musí využít, nemyslíš?(no Luciusi, jen počkej, já to nabonzuju Narcisse a Voldymu a Dracovi taky! fuj, styď se)" Políbil mě svými chladnými rty a jeho ruce mi klouzaly po těle. Bránila jsem se, ale jednou rukou držel ty moje.(a nohy máš od čeho, ty huso?)(prosímtě, vždyť se jí to určo líbilo)
Po chvíli ho ale něco ode mě odmrštilo(žeby... Sirius?). Jen jsem se sesula bezmocně na zem a dala se do pláče. V posledních dnech toho na mě bylo moc a já se prostě a jednoduše složila.(se ti nedivím, taky se tady brzo složím)
"Simone," promluvil na mě konejšivý hlas a někdo mě objal. Otevřela jsem oči a uviděla svého bratra.(sakra, ale jenom o kousíček)(nech si vyleštit křišťálovou kouli) Pevně jsem se k němu přitiskla a on mě hladil po zádech. Uklidňovalo mě to.
Nějakou sobu(co je to soba?)(sobova manželka?) jsem jen seděli(ona si napůl myká? to je fakt divný) na chodbě, ale on mě potom vzal do náručí a odnesl mě do společensky. Divím se, že mu to nedělalo problém. Ze společenky(tohle slovo mě ale vážně I R I T U J E) jsem se vydala do momentálně prázdné ložnice. Lehla jsem si na postel a stočila se do klubíčka. Po chvíli jsem usnula.
Ani nevím, jak dlouho jsem spala, když mě Sydney vzbudila s tím, proč nejsem na vyučování.(a proč ji budí a není tam sama?) "Syd, není mi dobře," to bylo jediné na co jsem se zmohla než jsem se znovu propadla do říše snů.
Nic jsem neviděla.(tak si sundej klapky) Všude okolo mě byla tma. A zčistajasna se náhle zablesklo. Vylekalo mě to. Rozhlédla jsem se kolem a zahlédla postavu v černém plášti a nějakou maskou na obličeji.(jestli to není věštecký sen... vražda Lily a Jamese?) "Haló," zavolala jsem na ni a postava se otočila. Vyděsila jsem se. Měla na obličeji nějakou masku. Přišla ke mně a já se nemohla ani hnout. "Osudu neutečeš," zašeptala ledovým hlasem a zmizela ve tmě.(a to má být jako co? jako že je její osud vyspat se s Luciusem? no potěš)
Trhnutím jsem se probudila. "Byl to jen sen. Ale vypadalo to tak skutečně, jako by to byla pravda," přemýšlela jsem a nakonec to hodila za hlavu jako nějakou noční můru. Netušila jsem, že toho budu později litovat.
Najednou mě strašně začala bolet hlava.(snad nemáš taky jizvu jako Harry?) Bylo to k nevydržení. Myslela jsem, že zešílím. K bolesti hlavy se přidala ještě bolest celého těla. Jakoby do mě někdo zapichoval jehličky a nechával je tam. Bylo to strašný.(tak už ji nech, červená, ta už má dost)(ještě chvilku, prosííím!) Začala jsem křičet.
*****
"Slečno, probuďte se. No tak, vstávejte už konečně." Otevřela jsem oči a nad sebou jsem spatřila ošetřovatelku. Bylo vidět, že si oddechla. Pro mě z neznámého důvodu.(já to taky nechápu. proč nebyla zklamaná, že se Simone probrala?)
"Co se stalo? A proč jsem na ošetřovně?" zeptala jsem se okamžitě a až potom jsem si všimla, že mám po celém těle obvazy.(postřeh!)
"No, víte slečno Potterová.(neví) Doběhla pro mě vaše spolubydlící s tím, že strašně křičíte a teče vám krev. Okamžitě jsem k vám přiběhla, ale to už jste měla po celém těle úplně malé ranky. Nevím co to bylo. Nezbylo mi nic jiného než vám tělo obvázat, protože lektvary na rychlé zacelení nezabíraly. Mohla by jste mi říct, co se tam stalo?" optala se ošetřovatelka a sedla si na kraj postele.(přišla tam červená vybavená těma svýma bojovýma jehlama)(a chvilku si hrála, no to je toho)
"Já ani nevím. Prostě mě najednou začalo vše bolet. Nejdříve jen hlava a potom úplně všechno. Bylo to jako bych měla po celém těle jehličky. Víc si nic nepamatuji. Je mi líto," sklesle jsem položila hlavu zpět na polštář.
"To nevadí. No tady máte nějaké lektvary." Strčila mi pod nos nějakou hnědou břečku. "Které okamžitě vypijete." S tím už mi ho lila do krku a následovaly další.(nepráskněte to, ale já tam propašovala jed. doufám, že si toho madam Pomfreyová nevšimla)
Netrvalo to dlouho a rozrazily se dveře ošetřovny. Dovnitř rychle vběhl James a taky Sirius(jdeš pozdě). "Jé Sim, ty už jsi vzhůru?" podivil se bratr.
"Jo jsem," odpověděla jsem a pak jsem se s obavou v hlase opatrně zeptala: "Jak dlouho jsem byla mimo?"(dlouho. bojový jehly jsou svinstvo)
"No víš, byla jsi mimo dvanáct dní.(já to říkala) Nikdo neví proč tak dlouho.(aby načerpala síly na další útok, to je snad jasný) Asi, že se potřebovalo tvoje tělo zregenerovat, nevim," odpověděl mi a sedl si na kousek postele. Sirius si přitáhl židli.
"Dvanáct?" podivila jsem se. "Tak dlouho? Co se tu mezitím dělo?(rodiče jsme o ničem neinformovali, takový nezávažný informace, jako že jejich dcera je dvanáct dní v bezvědomí po neznámém útoku, jim zásadně nesdělujeme)"
"No vcelku nic. Většinu času jsme si o tebe dělaly starosti. Sydney měla školní trest za potulování se po hradu po večerce. A já se Siriem jsme jich měli tak deset. Vždyť to znáš," mírně se na mě usmál.
Svůj pohled jsem stočila na Sirius(no jo, skloňování je ještě větší svinstvo než moje jehly), který ještě nepromluvil, jen se na mě díval. Ani já nevěděla co říct. James si všiml mého pohledu a nijak to nekomentoval. Díky bohu. Nevím, co bych mu teď měla třeba vysvětlovat. "A co se vlastně stalo?"
"No, já ani nevím. Prostě mě najednou začalo všechno bolet." Už jsem si říkala, kolikrát to budu ještě muset někomu vykládat.
V tom se dveře ošetřovny znovu otevřely a dovnitř vešel profesor Brumbál("Co se vám vlastně stalo, slečno Potterová?").
"Á konečně jste vzhůru slečno Potterová. Mohla by jste mi prosím vás říct, co se vám stalo?(přece jen jsem jasnovidec)" zeptal se mě a já jen protočila oči. Naštěstí si toho Brumbál nevšiml. Nebo spíš nechtěl.
Znovu jsem mu to celé odvykládala. "To je zvláštní," řekl. "Pane Pottere, pane Blacku, mohli by jste nás prosím nechat o samotě. Tady slečnu můžete navštívit později."
"Jistě," odpověděli a odešli pryč.
"Simone, to co se stalo je velmi neobvyklé(takže bojový jehly jsou pořád moje tajná zbraň. super!). Sám přesně nevím, co to má znamenat," odmlčel se. "Mám jednu teorii. Je vcelku možné, že jste s někým velice úzce spojená a cítíte jeho pocity(ježišmarja, to už tu bylo u Harryho). V tomto případě, to byla nejspíš bolest.(a nekecej) Ale jak říkám, je to jen má domněnka a já si nejsem ani v nejmenším jistý. Rozhodně nevíme, co od toho očekávat příště.(to ti řeknu přesně. víc jehel a jedno šídlo)"
"Nezdálo se vám tu noc ještě něco?(mě se nezdá ta jeho teorie)(buď ráda, že nás neodhalil) Mohlo by nás to na něco navodit," zeptal se a díval se na mě skrz své půlměsícové brýle.
Najednou se mi v mysli něco vybavilo. Nevěděla jsem ale, co přesně. "Pane profesore, něco se mi zdálo, ale já si to vůbec nemůžu vybavit. Byl to jen obyčejný sen. Nejspíš nic neznamenal." Pokrčila jsem rameny a pokusila se zvednout z postele(proč?).
"Dobrá, kdyby jste si přeci jen na něco vzpomněla, víte kde mě najdete. Já už budu muset jít. A brzy se uzdravte slečno."
"Nashledanou pane." Rozloučili jsme se a on odešel.(červená, já ti jdu koupit další jehly, chceš?)(to budeš hodná. a vem takový ty ševcovský (existujou vůbec? něčím ty boty šít museli, ne? když neměli stroje) to bude větší sranda. chudák Simone. nebo ne, dobře jí tak.)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | E-mail | Web | 12. února 2008 v 21:54 | Reagovat

Hele nemusím opakovat to, co jsem před chvílí napsala do minulé kapitoly, ne? Vcelku je to stejné, ale zase žádný jed.

Heh, jak se zmiňujete o Narcisse, no tak jsem jí nějak z této povídky vypustila. *Pozoruji svou svatozář* Co to kecám, já žádnou nemám, ale něco kecat musím, ne?

Areneis - autorka této slátaniny, co by si s obrovskou nadsázkou měla říkat povídka

Jinak glos úžasný!!! Chválím

2 Polgara Polgara | Web | 13. února 2008 v 19:50 | Reagovat

Holky, jste úžasný, to jak se v těch..ehm...glosech doplňujete je úžasný a věřili by jste tomu, že se tady opět válím smíchy po stole a v duchu lituji Areneis...

3 papricka papricka | E-mail | Web | 19. února 2008 v 17:53 | Reagovat

ahojik hledam beta-read nenasel by se tu nekdo?? pokud jo tak mi napiste trebas na blog nebo na mail... moc diky

4 LiquidSkin LiquidSkin | Web | 23. března 2008 v 17:42 | Reagovat

super glosy, kdy bude pokračování? :o)

5 CYTLIFKA CYTLIFKA | 14. května 2008 v 19:16 | Reagovat

Mno mě se to moc nelíbí...Jako glosy OK,fakt  upe super ale

povídka končí tak divně..Mě je z toho taky blbě...ach yo...

6 Janík Janík | E-mail | Web | 28. prosince 2008 v 21:43 | Reagovat

no newim....ruku sem si u týhle nezlomila......asi sem to prezila bez vetsoho zraneni( az na ty zlomena zebra a s plicema v háji jak sem se dusila smíchy......XD) jen tg dál ......

7 kareen kareen | 18. května 2010 v 19:39 | Reagovat

Areneis: jsou ještě další povídky ??
jinak glosujete upa supr xDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama