Idril Malfoyová 4

5. února 2008 v 17:55 | Areneis, oglosováno námi |  Idril Malfoyová
Vylezla zhruba tak po deseti minutách(vypadala trochu jako kra) a vydala se na oběd. Ve Velké síni to hučelo jako v úle(aby ne, když tam napochoduje nějaká holka v plavkách s omrzlinama na těle).
Rychle zapadla ke zmijozelskému stolu a mlčky se věnovala snídani(hlavně, že šla na oběd). Přitom přemýšlela(to je lež) o její hádce s Dracem.
Po tom, co asi tak půl hodiny zírala na strop Velké síně se radši zvedla a odešla pryč(taky bych to ráda udělala, ale když už sem začala...). Do společenské místnosti jít nechtěla, tak se radši procházela po hradě. Našla jednu zapadlou učebnu, kde nejspíš léta nikdo nebyl a pomocí pár kouzel ji trochu uklidila. Najednou jí po tvářích začaly téct slzy. Svezla se po stěně na zem a rozplakala se ještě víc.
Nechtěla vzpomínat, ale nešlo to. Celé ty roky v Kruvalu najednou byly pryč. Už nikdy se tam nevrátí. Ztratila tak kamarády, které měla nade vše ráda. Tam byla úplně jiná. Velmi často byla přátelská a otevřená. Mohla si být jistá, že se to doma nikdo nedozví. Ale tady je to jiné. Je tu Draco a ten všechno otci nabonzuje(milej bráška. trochu jako ten můj).
Nejvíce ji ale štvalo, že Draco měl v té hádce pravdu. Nemusel vykřikovat, jak se u nich doma trestá. Otec na ni skutečně použil ohnivý bič, cruciatus a ještě spoustu mučících nástrojů(MS trpitelka!). Potom ji ale všechny rány kouzlem zahojil. Jediné, které zůstaly, byly ty na duši. S nimi se už nic udělat nedá.
Od té doby, co přijela z Kruvalu domů a dozvěděla se o svém přestupu se hodně uzavřela do sebe. Hlavně nyní nemá jak ventilovat své pocity.
"A dost!" zařvala Idril nahlas, setřela si slzy a nasadila ledovou masku(co má ta holka furt s tou zimou? nejdřív zachovává chladnou hlavu, pak se chladně tváří, pak chladně mluví, pak plave v ledovým jezeře a nakonec si nasadí ledovou masku. jestli ona to není ta Sněhová královna z Andersena). Zvedla se ze země a s povýšeným výrazem odešla pryč.
Rozhodla se, že půjde ven na školní pozemky(už zase?). Vybrala si tam jeden strom pod který si úlevně sedla a dívala se na klidné jezero(aspoň že už v něm neplavala). Ani si nevšimla, že se blíží pořádná bouřka(když budeme mít štěstí, uhodí do ní blesk)(nebuď optimistická. vem pánev, já vemu jed a jdem na ni samy). Zpozorovala to, až když na ní dopadaly kapky deště(to je postřeh). Podívala se na nebe a viděla jen všudypřítomné šedivo.
Idril se rychle zvedla a utíkala k hradu(když utíká, pravděpodobnost zásahu bleskem se zvyšuje). Oblohu pročísl jasný blesk(sakra, ten se netrefil). To se jí nelíbilo. Nesnášela bouřky a nesnášela déšť. Už teď byla promočená na kost a to ji dost štvalo.
Jakmile doběhla ke vstupní bráně, s hrůzou zjistila, že je zamčená. Zděšeně se rozhlédla kolem sebe. Není kde se schovat. "No tak uvažuj, uvažuj(čím, když nemá mozek?)," říkala si nahlas.
V dešti stále ještě asi hodinu a potom se jí silně zamotala hlava a omdlela(proč nešla k Hagridovi?). Cítila jen, jak ji zachytily nějaké silné ruce(to bude Snape. ten taky nemá na práci nic jinýho, než někoho pořád zachraňovat před pádem (viz Zapovězený kabinet)). Potom se už propadal(HA! Idril je chlap!)(mě už nic nevyděsí) do slastného bezvědomí.
Probudila se až na ošetřovně. "Co se stalo?(dohromady nic, a tu bouli na čele máš od pánve)" ptala se hned.
"Slečno Malfoyová, mohla byste mi říct, co jste pohledávala venku v tom dešti?(před obědem se koupala, tak se šla po obědě i osprchovat)" zeptala se madam Pomfreyová ostře.
"Chtěla jsem jít zpět do hradu, když začalo pršet, ale dveře byly zamčené," ohradila se.
"Dveře byly otevřené. Nikdy se nezamykají. Přesně pro takovéto případy jako vy. Máte štěstí, že tam byl pan Snape(HA!), který vás sem pohotově přivedl."
"Pan profesor?" podivila se.
"Ne, jeho syn(tak nic. a Snape má syna? ty příbuzenský vztahy, to je teda něco)."
"Sebastian je tady?" zeptala se nadějně.
"Momentálně ne. Je u svého otce."
"Mohla byste mi ho zavolat?"
"Slečno, máte zápal plic(měla to být rána pánví, co ji zabije)(nebo jed. ale lepší než drátem do oka). Nebylo by vhodné k vám někoho pouštět," zamítla to nekompromisně. Ale když viděla Idrilin prosebný pohled, řekla, že na chviličku může. Odešla ho tedy zavolat.
Idril si trochu upravila vlasy a posadila se. "Sebastiane," pozdravila ho chladně(a jak se na něj těšila...)(to bude tím, že je Zimní královna. ona ani neumí mluvit normálně), když vešel ve společnosti ošetřovatelky dovnitř.
"Máte pět minut," řekla Pomfreyová nesmlouvavě.
"Idril, tak rád tě vidím(beztak kecá)," řekl Sebastian a dívku objal. Potom ji sladce políbil(syn Snapea...).
Idril se od něj odtrhla a vyčítavě na něj pohlédla. "Nenapsal si(jedna z nejlepších vět)."
"Nemohl jsem(kecá)."
"Nekecej.(taky si toho všimla)"
"Nekecám(tuším skvost)."
"Tak proč si nemohl?"
"Prostě jsem nemohl."
"Víc mi k tomu neřekneš?"
"Ne."(téměř to dosahuje úrovně rozhovoru Kasandry a Voldyho zamlada (povídka Vánoce od GinnyMLS))
"Tak v tom případě ještě nevím, co tady děláš. Myslela jsem, že ke mně budeš upřímný."
"Idril já…"
"Jdi pryč Sebastiane."
"Nepůjdu."
"Proč?"
"Protože pro mě hodně znamenáš.(proto jí nenapsal)"
"Řekla bych, že ne."
"Proč si to myslíš?"
"Kdyby ano, napsal by jsi.(jestli já s Idril nemám něco společnýho...)(smůla, ty nejseš tak krásná a dokonalá. a ne, že se rozbrečíš)"
"Už jsem ti řekl, že jsem nemohl."
"Ale proč jsi nemohl?"
"Protože."
"To není odpověď."
"Máš pokládat inteligentní otázky."
"Pokládám."
"Kdyby ano. Odpověděl bych ti."
"Což ty neděláš."
"Není na co odpovídat."
"Na něco jsem se tě ptala."
"A já ti odpověděl."
"Neodpověděl. Ale to už je jedno, vypadni!"
"Ne!"(to je fakt dialog jak pojď na mě z boku...)
"Tak si tu klidně buď, ale já se s tebou bavit nebudu!" s tím se Idril otočila na druhý bok a snažila se usnout. Nešlo jí to. (jsme zmatená jak lesní včela v Tescu. proč ho tam chtěla, když ho zase vyhnala?)
Jako obvykle ji znovu vytočil. To on uměl bravurně. Ale přesto ho milovala. Tak moc(hmm, v šestnácti to musí být láska na celej život). A on to moc dobře věděl.
"Poslouchej mě," začal, ale Idril nereagovala. Nereagovala na ani jeden jeho pokus o další rozhovor. Potom se naštval a odešel pryč.(že mu to ale trvalo)
Ráno za Idril přišel Draco.
"Kde je Sebastian?" vyjela na něj okamžitě.(no tak to je moc. co vyšiluje, když se na něj včera urazila?)
"Co třeba nějaký pěkný přivítání?(to obstará modrá. támhle ti nese pohárek kouřícího čaje)(je v tom cyankáli, ale pšt)" ušklíbl se. "V Kruvalu."
Zarazila se. "Cože? Vždyť tu včera byl."
"Ano, ale jen na skok. Potřeboval se na něčem domluvit s Brumbálem a Severusem(neříká Draco Snapeovi Snape? jen tak náhodou...)(ty už seš jak legillimens, nebo jak si říkaly. ty taky ryly do každý kraviny. tak mu tady prostě říká Severus, to je toho)," pokrčil rameny.
"Proč se nepřišel rozloučit.(protožes s ním včera odmítla mluvit)"
"Řekl, že jste se pohádali a tak radši nepřišel."
"Idiot," ulevila si(jo, přesně tímhle ho získáš zpátky).
"Já?" zeptal se Draco překvapeně(ale ty taky).
"Sebastian."
"Aha, tak to jo."
"…"(zajímalo by mě, jak tohle zní)
"Co je mezi tebou a jím?"
"Spíme spolu," pokrčila Idril rameny(upřímnost nade vše).
"Aha. COŽE?"
"Slyšel jsi?"
"Právě že slyšel."
"Tak vidíš."
"Nedělej si ze mě legraci!"
"Já si jí ale z tebe nedělám."
"To jako vážně? Ty spíš se Sebastianem(nezáviď, Draco, nezáviď)?" zeptal se inteligentně.
"Jo."
"Cože?" zeptal se ode dveří ledový hlas(další závistivec...).
"Jé ahoj Severusi. Přišel si mě navštívit?" zeptala se Idril a kouzelně se usmála(no to určo pomůže).
"Ne, mám dát o tvém zdravotním stavu vědět tvému otci."
"Mám zápal plic(a možná nějakou pohlavní chorobu)(to aby si vyšetřil syna). Tak už můžeš jít."
"Nemůžu, co jsem to slyšel? Ty spíš s mým synem(kdo se zeptá třetí? proč to Idril někam nenapíše?to by bylo jednodušší)?"
"Mno, to se má tak, že…(hele, a já doufala, že se zase něco novýho dozvím)(perverzačko)" nedokončila to, protože ji Severus přerušil.
"To si ze mě děláš legraci?(tahle? ani omylem)"
"Ne."
Severus se otočil na patě a odešel. Nejspíš se potřeboval uklidnit(to je ale zvláštní...).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | E-mail | Web | 5. února 2008 v 18:08 | Reagovat

Nádech, výdech, nádech, výdech. Áááááááá proč to nefunguje? No dobře, jak jsem mohla takovouhle pitomost (hodně mírný výraz) napsat? Úplně se propadám do země. Je to otřesná kapitola i povídka (Idrilko moje toho si nevšímej, napíšu pro tebe nějakou novou:D...... a snad lepší).

Takže glos byl naprosto perfektní a kapitola hrozná. :-) Těším se na další. Nebo ani ne... :D:D:D  No uvidíme. :-)

Areneis

2 denča denča | 6. února 2008 v 9:04 | Reagovat

co blbneš,tahle povídka je dobrá!Piš dál!!!!

3 ivik.bublik ivik.bublik | 6. února 2008 v 20:53 | Reagovat

hihi skvělé glosy... no doufám že až já budu psát pro idril nedopadne to jako MS :)))

4 Polgara Polgara | Web | 6. února 2008 v 22:03 | Reagovat

Holky, válíte a já se válím pod stolem...smíchy

5 Idril Idril | 7. února 2008 v 15:44 | Reagovat

pane bože... Areneis někdy mi připomeň že tě mám zastřelit...asi přestanu používat toto jméno.... ale musím říct že ty glosy sou skvělé:)

6 Saphira Saphira | Web | 15. února 2008 v 20:18 | Reagovat

Mě se nejvíc líbil komentář od Denči... *ROFL*

Ta holka má s největší pravděpodobností naprostou absenci mozku...(neptejte se která a nebudu muset lhát).

vaše glosy = úžasné :)

7 červená červená | 16. února 2008 v 23:42 | Reagovat

myslím, že není potřeba ptát se která (všechny). ale areneis je na nejlepší cestě nějaký získat... a dík za pochvalu

8 K. K. | 30. září 2009 v 18:24 | Reagovat

haha holčiny vy ani nevíte co je tohle za poklady, tohle mě drží v práci nad vodou, vždycky, když jsem protivná na všechny okolo a přečtu si byť jen jednu, jakoukoli kapitolu, usmívám se jak měsíček na hnůj jak dusím smích:-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama