Z nenávisti láska 6

29. ledna 2008 v 19:28 | Areneis, oglosováno námi |  Z nenávisti láska
"Simone? Stalo se něco?" zeptal se mě u večeře James a Sirius při tom zpozorněl(no jak jinak. stejně ji nakonec bude utěšovat on). Jen Sydney se v klidu dál věnovala jídlu(jedna je ostrá jak chilli a druhá chladná jak led)(to je dvojka).
"Ne nic. Mělo by?" dělala jsem jakoby nic a snažila jsem se vypadat klidně.
"No, když jste přišly, tak jsi brečela,"(jedno na autorce oceňuju. konečně pochopila shodu podmětu s přísudkem)(za to jí o hlavu rozbijem jenom jeden talíř) pokrčil rameny a dál se v tom nerýpal.
Ale já jsem byla úplně na dně, proto jsem se omluvila a šla jsem se projít. Všichni tři se po sobě udiveně podívali, ale nic neříkali(za chvilku za ní vyleze Sirius)(červená, přestaň si hrát na Trelawneyovou. ty nemáš ten správný muší vzhled).
Vyšla jsem ven a rozhodla se jít k jezeru. Našla jsem si jeden kámen a jen tak jsem na něm seděla a přemýšlela. Seděla jsem tam asi deset minut, když ke mně přišel Sirius(já to říkala!)(třeba ji v tom jejím jezeře utopí).
*****
"Simčo(ano, takhle si v Anglii běžně říkají), co se stalo?(nic, jenom jsem úplně blbá)" zeptal se mě tiše.
"Proč se o to zajímáš?" Byla jsem překvapená a Sirius to dobře poznal(taky jsem překvapená. tohle bych teda nečekala).
"Copak sis toho ještě pořád nevšimla? Já tě mám rád, Simone. Moc rád.(a už je to tady. nejobletovanější bradavický student se ponižuje před pitomou Mary Sue. kam spěje tento svět?) Rozhodně víc než bych jako nejlepší kamarád tvého bráchy měl.(mohl by mi někdo vysvětlit, proč jsou tabu sourozenci nejlepších kamarádů?)" Nečekal jestli něco namítnu nebo ne, jemně mě políbil na rty(a je to tu. chvíle, na kterou jsme všichni netrpělivě čekali. jen co se vyzvracím, zatleskám)(doufám, že máš poblíž lavor).
Ztuhla jsem a na malou chvíli jsem mu dokonce začala polibky vracet(to je normální červená knihovna)(ty se nějak vyznáš... snad to nečteš? *doufá, že ji neumlátíš*, *snaží se z tvého dosahu uklidit všechny talíře*, *marně*, *kryje si hlavu a omlouvá se*, *stejně si to pořád myslí*). Pak jsem se zarazila. To jsem přece nemohla.(důvod)(je to nejlepší kamarád jejího bratra) Odtrhla jsem se a lehce jsem zašeptala (na víc jsem se nezmohla)(já se taky vzmáhám pouze na šeptané nadávky): "Siriusi, ne."(hele, ona se brání. stejně se s ním vyspí)
"Sim, prosím tě mlč. Alespoň teď.(romantická věta)" V jeho hlase byla slyšet prosba. Bohužel pro něj zůstala nevyslyšena(moje prosby o rychlou smrt také zůstávají nevyslyšeny).
"Ne," tentokrát zněl můj hlas rozhodně. Vstala jsem a bez jediného pohledu směrovaného na Siriuse jsem odešla(aby se nám Sirius žalem nevrhl ze skály)(v téhle povídce je ze Siriuse takovej vůl, že bych se nedivila).
*****
Došla jsem k domu a u dveří stál ten, který mi dnes tolik ublížil(kecá, já sem tady). Matt. Rozhodla jsem se hrát jako, že o ničem nevím(to nemohlo být tak složitý).
"Ahoj zlato," pozdravil mě hned jak mě uviděl.
"Ahoj," sladce jsem se usmála. "Nechceš se jít projít?"
"Ani ne," odvětil, přitáhl si mě k sobě přičemž si sednul na nízkou zídku za námi a vášnivě mě políbil(a ona se nechala?!).
Po chvíli(nechala!) jsem jen tak mimochodem poznamenala: "Dnes jsem byla ve městě a viděla jsem celkem zajímavé věci."
Bylo vidět, jak okamžitě ztuhl. Potom se opatrně zeptal: "Co jsi viděla?"(takovou divnou holku s pánví v ruce)(a druhou s několika talíři)
"Tebe." Jednoduchá a výstižná odpověď ho zarazila.
"Zlato, já ti to vysvětlím,"(tohle je asi ta nejdebilnější věta, jakou kdy kdo vymyslel) snažil se.
"Vysvětlíš? Tak do toho," zatím jsem si stále udržovala klidný tón(a tak to já ne. já tady hystericky vyju a vůbec mě to neštve).
"Já, byl to jen úlet(tohle má být věta, jo? nevěřím). Už se to nestane," sliboval a já na moment zaváhala(ale to nemůžeš. zamiluješ se do Siriuse).
Pak jsem na něj ale vyjela: "A kolikrát si mi tohle sliboval? Už několikrát jsem ti odpustila. Několikrát! Ale teď už to prostě nedokážu, Matte! Už ne! Miluju tě, ale ty mě očividně ne! Jdi pryč! Už tě nechci vidět!(takovej hysterickej výlev... divže nelítaly talíře...)" Ani jsem si nevšimla, že jak jsem na něj křičela, začalo přihlížet několik sousedů a hlavně ve dveřích stál James se Sydney a Siriusem, který se zjevně už vrátil(vypadá to tak).
Matt mi ještě šeptl: "Já to takhle nenechám!(proč se jednou nemůžou ty hrdinky rozejít normálně? proč je jejich bejvalej vždycky pronásleduje?)" S tím se otočil a odešel. Rychlostí blesku(hrom šel hned za mnou) jsem se mihla okolo Jamese a práskla za sebou dveřmi mého pokoje. Potřebovala jsem být sama. Ale ani to mi nebylo dopřáno. Do pokoje vtrhl James(a proč ani její bratr jí nemůže dát pokoj?).
"Co to mělo znamenat? Sydney mi to všechno řekla!" zaječel na mě(už zase hysterčí) a já vrhla po Syd vyčítavý pohled(jenže sem trefila Jamese). Ta se na mě jen omluvně usmála.
"Jamesi, mlč prosím tě a odejdi," poprosila jsem ho klidně a on kupodivu odešel.(po tom, co ječel? nevěřím)
Svalila jsem se na postel a přemýšlela(já jí to prostě furt nemůžu uvěřit): Udělala jsem dobře, že jsem se s ním rozešla. Určitě(ale jistě). Kolikrát už mě podvedl? Třikrát(na to, že se znají rok, z kterýho ona byla deset měsíců v Bradavicích, docela dostkrát)(a co ty nevěry, u kterých ho nenačapala, Casanovu)? Víckrát? Chjo, kdyby alespoň nevyhrožoval. Nakonec jsem usnula s hlavou přeplněnou myšlenkami(lhářka).
*****
"Sim? Mrzí mě, že jsem to vykecala. Ale když ono to nešlo, mlčet(znáš to. víš nějakej novej drb a prostě si ho nemůžeš nechat pro sebe). Promiň." Probudila mě v noci, ne zrovna šetrně, Sydney(tak na to bych se jí vykašlala. nejenom, že ji práskla, ale ještě ji v noci budí).
"To nevadí. Stejně by to zjistil." Smutně jsem se usmála a znovu usnula.
*****
"Sim! Simone! Vstávej konečně!"
"Co je? Nech mě spát," zavrčela jsem a přetočila se na druhý bok.
"To teda ne. Už je dávno po poledni. Dělej." S tím mi vzala peřinu a odešla i s ní, pryč.(mohl by mi někdo vysvětlit smysl tohoto odstavce?)
*****
Byl to asi týden po mém rozhovoru s Mattem, když mi Sydney navrhla jet se podívat za Joice, kamarádkou z Bradavic, která se letos stěhuje do Francie a bude chodit do Krásnohůlek.
S radostí jsem souhlasila.
Jely jsme se Syd metrem, když mi do ucha pošeptala: "Sim, hlavně se neotáčej. Za náma sedí Matt s nějakým kamarádem."(a už to zase začíná)(však neboj, Sirius ji zachrání)
Na chvíli jsem ztuhla, ale potom jsem dělala jako, že se nic neděje(a ono se něco dělo?). Celkem mi to i šlo. Když jsme vystoupily, tak jsme si ani jedna nevšimly, že oni vystoupili taky(hm, hlavně že z nich byla celá vyplašená).
V průchodu mě někdo chytl za ruku. Okamžitě jsem se otočila a stála jsem tváří v tvář Mattovi. Sydney pro změnu chytil ten jeho kamarád.(to je tak nečekané)
Zachvěla jsem se strachem a Syd taky(zas jedna s očima jako jestřáb).
"Pusť mě, Matte. Co po mně chceš?(sex)" snažila jsem se aby zněl můj hlas pevně a rozhodně. Bohužel pro mě se mi to nepovedlo.
Ucítila jsem jeho dech na mé tváři, který mi zašeptal do ucha: "Ty víš co chci. Já chci tebe.(ha, trefa!)"
Slyšela jsem jak se Sydney rozesmála a směrem k Mattovi poznamenala: "Tak to máš hodně vysoký nároky. To totiž určitě nedostaneš."
Ani jsem se nenadála a Sydney přilétla facka(no modrá!)(já nechtěla).
"Pusť jí," sykla jsem mu do tváře.
"Tak to ne."
"Proč to děláš? Proč?"
"Protože jsi mě opustila. Proto. Já tě totiž mám rád(proto jsem spal s těma ostatníma holkama)," řekl tiše a hrubě mě políbil.
Odtáhla jsem se. "To ty jsi mě podved, víš? Jen já byla blbá, že jsem tě neopustila už loni, když jsem tě načapala poprvý. Bůhví kolikrát jsi mě vůbec podved. Nech nás jít, Matte. Takhle to nevyřešíš."
"Víš co? Jdi si. Ty se ale ke mně ještě vrátíš. To ti slibuju." Pustil mě a nechal nás se Sydney odejít.
"Sydney?" začala jsem. "Nikomu o tom neříkej, ano? Já si to s ním vyřídím sama."
"Někdo by to měl vědět," řekla, ale nakonec slíbila, že to nikomu neřekne.
Zapomněly jsme na náš původní plán, jít za Joice a vydaly jsme se zpět domů.(to byl krátký výlet)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | E-mail | Web | 29. ledna 2008 v 20:17 | Reagovat

Holky, já vás žeru!!!! Geniální, narazila jsem na glosy prvně a je to úplně boží nápad. Už jsem mrkla i na Saphiry web.... Mlátím se tu smíchy!!! Jen tak dál. Máte mou podporu!!! No fakt!

Zdravim :)

p.s. Neposkytly byste mi, prosím, soukromou informaci: kolik vám je?

2 modrá modrá | 29. ledna 2008 v 21:36 | Reagovat

teda teda, to je vychování :D... tak že seš to ty - mě je 18 a červené bude brzo 19... spokojenost? jinak ti děkuju za koment... a pššt

3 Zuzka Zuzka | E-mail | Web | 30. ledna 2008 v 9:40 | Reagovat

Jasně ;) Dík, já si to tak nějak cca myslela.... Good job girls!

(p.s. (šeptem): Mně je dvacka.)

4 modrá modrá | 30. ledna 2008 v 11:56 | Reagovat

já tak ráda vidím někoho se špetkou uznání a mozkem v hlavě! poté, co jsem si u Saphiry a Michellky přečetla komenty psychicky nevyrovnané autorky s prapodivnou přezdívkou a jejích nohsledů jsou tvoje jméno a tvé komentáře balzám pro duši! děkuji ti

5 ivik.bublik ivik.bublik | 3. února 2008 v 11:40 | Reagovat

komentovat povídku nemá smysl!

glosy byly good!!!!

6 Poppy Poppy | 12. února 2012 v 12:50 | Reagovat

Jááj vážně z toho nemožuu.. tato byla nejlepší hlavně ke konci to s tou fackou.. že já nechtělaa :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama