Z nenávisti láska 3

26. ledna 2008 v 11:49 | Areneis, oglosováno námi |  Z nenávisti láska
"Co si to dovoluješ Jamesi(no co by, nechce, aby tě vojel)? Jsi hnusnej, když to nedokážeš respektovat(hm, to teda je). Já taky respektuju, že máš rád Evansovou(čerstvej drb), a to jí zrovna v lásce moc nemám(tak to bych nečekala)," vyjela jsem na něj a čekala až přijde Sirius, který mě měl podle něj, odvést domů.
Po chvíli přišel a tak jsme se vydali na cestu(to bych netipovala). Bylo mi jasné, proč James nešel. Potřeboval se uklidnit.
Konečně jsem s úlevou odemkla dveře. Po celou cestu nikdo nepromluvil až teď se můj společník rozhodl něco říct.
"Kdo to byl?(kouzelný skřítek)(vlastním jménem rumprcimprcampr)" Zapomněla jsem, že on tam nebyl, když jsem to říkala Jamesovi(já myslela, že tam zrovna křičel... ale nechce se mi to hledat).
"Můj kluk.(to mohl pochopit sám)" Protočila jsem oči v sloup(moje řeč). Tohle bylo pořád dokola(ty povídky jsou taky pořád dokola).
"To jsi se s ním dala dohromady během těch pár minut?(podle sebe soudím tebe)(jak jinak)" Jeho hlas zněl hodně naštvaně(já zapomněla. ona a Sirius spolu začnou chodit).
"Panebože, vy jste všichni stejní(taky to furt říkám). Na tohle se mě ptal i James," dodala jsem, když jsem viděla jeho nechápavý výraz. "Ne, chodíme spolu už přes rok. Stačí ti to?(bohatě)"
"Ne. To teda nestačí. Vždyť vypadá o dost starší než ty!(dva roky, to je hromada času)" Tentokrát to znělo, jako že mě z toho obvinil.
Zamračila jsem se a vyjela na něj: "Je mi 16 a jemu 18, stačí ti to? Co po mně ještě chceš?(sex) Chováš se jako žárlivej manžel. Do mě ti nic není. Tak se do Matta laskavě nenavážej!(jak říkám, je to ostrá slečna)"
Otočila jsem se a chystala se jít do svého pokoje. Sirius mě ale nečekaně chytl za paži tak pevně, že jsem vykřikla(pusa?)(nepředvídej).
"Nestačí. A je mi do toho hodně. Jsi sestra mého nejlepšího přítele(to je mu do toho fakt hodně)! A jo! Možná máš pravdu, že žárlím. Já tě mám totiž rád, jestli sis toho nevšimla!(tak to je ale fakt moc)" křičel na mě a potom mě políbil(dyť to řikám!)(založíme věštírnu a vyděláme prachy).
Tohle ale neměl dělat. Když se odtrhl, přistála mu na tváři pořádná facka(hele, ale tohle jsem fakt nečekala).
"Tohle už nikdy nedělej! Nejsem žádná coura z kterou by jsi se jen vyspal a pak ji odhodil!(stejně se s ním vyspíš, tak nač to protahovat?)" ječela jsem na něj a po tváři mi stékaly slzy(slzy? co jí zase je?). Vykroutila jsem se a chystala se vyjít schody nahoru.
Přišel ke mně a jemně mi je setřel(ježišmarja). Pak udělal něco, co bych od něj nikdy nečekala, řekl: "Promiň!(tak tohle sem taky nečekala)"
Potom se otočil, proběhl kolem mě na schodech a zavřel se v mém, nyní jeho, pokoji.(nebydlel NÁHODOU v pokoji nedle ní?)(neptej se)
Zaraženě jsem stála na prvním schodu, protože omluvu od Blacka jsem ještě nikdy neslyšela. Potom jsem také vyšla schody a po nějaké té hygieně jsem zalehla do postele(kde už ležel Sirius). Byl to vyčerpávající den(mluví mi z duše).
*****
Ráno jsem se probudila až kolem poledne. V rychlosti jsem vstala a oblečená a upravená sešla dolu. Překvapilo, že tam ještě nikdo není. Asi ještě spali. Nebo se šli zase prohánět na košťatech.
Znovu jsem zašla nahoru a otevřela dveře od Jamesova pokoje. Jeho postel byla prázdná. Pro jistotu jsem ještě jukla k Siriusovi a moje druhá myšlenka se potvrdila. Vzali košťata a šli se do lesa proletět na menší palouk, kde je mudlové nemohli vidět.
Jelikož jsem neměla co dělat, rozhodla jsem se, že udělám oběd. Rozhodla jsem se pro zapečené brambory(a ještě pro něco se rozhodni).
Netrvalo to dlouho a klaply dveře a domu(e?). Byli zpátky. Rozhodla jsem se, že se ke včerejšku nebudu vyjadřovat. Jak k tomu co se stalo v baru, tak k tomu co se stalo na schodech.
"Jé ségra co to vaříš?" přihnal se ke mně James, jakmile zavětřil vůni jídla(jed, dáš si?).
"Brambory. Jděte se umet(uco?). Jste celí špinaví," pokrčila jsem nos. "Za chvíli to bude hotoví, tak jděte rovnou do jídelny. Až se umyjete!"(to byl proslov) zavrčela jsem na ně, když se tam chystali jít rovnou v tom zabláceném oblečení.
"No jo."
Za chvíli jsme už všichni spokojeně jedli a někdy uprostřed jídla se mě James zeptal: "No? Tak?"(co?)
Jelikož jsem neměla tušení co po mně chce, tak jsem odpověděla také otázkou. "Co?"(vážně jsem to nečetla dopředu)
"Nedělej, že jsi tohle jídlo udělala jen tak. Chceš se přece omluvit za ten včerejšek, ne?(jako proč?)"
"Já a omluvit? Promiň Jamesi, ale já se nemám za co omlouvat. To spíš vy. Chovali jste se jako idioti!" vyjela jsem na ně a naštvaně odešla pryč(a ona se chová jak?). Šla jsem do chodby, kde byl položen telefon. Museli jsme si ho pořídit kvůli mudlovským sousedům. Vytočila jsem číslo a čekala(jako proč jako?).
"Prosím?" ozvalo se na druhé straně.
"Ahoj Matte, to jsem já."
"Ahoj Sim. Nechceš se dneska vidět?(koupil jsem ti zrcadlo) Ale ocenil bych, kdyby tam nebyl tvůj bratr," v telefonu jsem slyšela něco jako uchichtnutí.
"Ráda. V kolik?"
"Co takhle za hodinu před kinem? Dávaj ten novej film."
"Jasně, takže zatím ahoj. Uvidíme se," řekla jsem mu a zavěsila jsem.
Na různé filmy jsem chodila ráda. Ještě když Matt nevěděl, že jsem čarodějka, tak mě pozval do kina. Koukala jsem na to jako na zjevení. Potom se mi to ale zalíbilo.
Byl tu jen jeden problém. Vypadnout nepozorovaně z domu. Naštěstí mi to James se Siriusem usnadnili. Šli zase lítat na koštěti.
Pohlédla jsem na hodiny a zděsila se. Za pět minut jsem měla vyrážet abych to stihla. Ale nebyla jsem vůbec připravená.
Stoupla jsem si před zrcadlo a vzala do ruky nějaký ty šminky. Najednou jsem byla namalovaná a učesaná aniž bych něco udělala. Velmi mě to překvapilo.(ne proboha!)(ježíšku, prosím tě, já už budu hodná!)
"Že by?" pomyslela jsem si a zavřela oči. Chvíli jsem se soustředila a potom je zase otevřela. Najednou jsem měla vlasy černé a dlouhé. "Páni! Já jsem metamorfomág!"(nééé!!!)(za co?! ZA CO?!) Nadšeně jsem si zavýskla(kéž bych to mohla udělat já)(já zatím jenom tiše štkám).
Vlasy jsem si vrátila do normální podoby a vyrazila jsem. Přitom jsem si v duchu slibovala, že o tomhle až budu zpět, napíšu mamce. Protože tato schopnost se dědí(ona snad udělá metamorfomága i z Harryho).
Přesně na čas jsem stála před kinem. Jako vždy. A on jako vždy přišel o několik minut později(tak na to bych se mu vykašlala).
"Ahoj lásko," řekla jsem a políbila ho.
"Půjdeme?" zeptal se mě, počkal až mírně přikývnu a s rukama okolo pasu toho druhého(důležité pro děj) jsme vyšli ke kinu koupit lístky. Schválně jsme si vzaly místa na hoře úplně v horu. Bylo nám oběma jasné, že film moc sledovat nebudeme.(děvka jedna)
Jak rychle film začal, tak rychle i skončil(v nekolika málo slovech shrnutý celý film).
Matt se nabídl, že mě doprovodí k domu. Celkem vášnivě jsme se loučili(to je taky ultradůležitý) a on se potom omluvil, že už musí jít. Bylo půl jedenácté večer.
Co nejnenápadněji jsem otevřela domovní dveře a vklouzla dovnitř. Když jsem stála u dveřích do svého pokoje, tak jsem si oddechla. Už nehrozilo, že by mě James nachytal. Sice už určitě věděli, že jsem byla pryč, ale nemusí vědět v kolik jsem se vrátila.
Zavírala jsem dveře a otočila jsem se čelem k posteli. Na ní ale seděl můj bratr se Siriusem.
"Doprdele," zaklela jsem a radši stála na místě.
"Kde jsi byla?" ptal se mě James naštvaně(v kině)(já bych to řekla jinak. zašu... nic).
Nechtělo se mi lhát a tak jsem jednoduše řekla: "Na rande."
"Fajn. To bylo tvoje poslední. Ty už ven sama nepůjdeš!(a on je kdo? Bůh?)"
To už jsem se ale naštvala a ani jsem si nevšimla, že vlasy, které mi spadají do obličeje, nabraly rudou barvu(jasně, ony se mění samy od sebe, ale ona si toho nikdy nevšimla).
"Dvanácteráku? Co to má s vlasy?" ptal se Jamese Sirius zmateně(asi hoří).
"Nevím."
"Ale já jo. Dnes jsem se zvěděla(šmarja, copak takhle mluví postava z HP?), že jsem metamorfomág. Tak se radši kliďte nebo budete mít třeba vlasy křiklavě růžový(hlavně, že metamorfomág může měnit jenom svůj vzhled)," varovala jsem je a pobaveně je sledovala, když s vyděšenými výrazy na tvářích couvaly ke dveřím do sousedního Siriusova pokoje(a oni to samozřejmě taky nevědí).
S pocitem výhry jsem se umyla a šla si lehnout. (děj se stává stále debilnější)(nechci vědět, co tam bude dál)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Babu Babu | Web | 28. ledna 2008 v 15:54 | Reagovat

Holky, řekněte, prosím, že se mi to jenom zdá! Takovou hrůzu sand nemůže nikdo stvořit...ale glosy skvělé, řehním se jak blázen ;))

2 červená červená | 28. ledna 2008 v 17:31 | Reagovat

a tos neviděla další kapitoly... a že jich je :D a děkujeme

3 ivik.bublik ivik.bublik | 3. února 2008 v 11:04 | Reagovat

pomoc! metamorfomág! ne kéž by byla radši moták! ale zasmála jsem se nad vašimi glosy

4 Saphira Saphira | Web | 25. února 2008 v 16:17 | Reagovat

Ježiši...to je čím dál debilnější. Jak moc debilní je to v desáté kapitole? :D

Díky, že jste, nevím, jestli bych to v normální podobě byla schopná přečíst, takhle se u toho aspoň dobře bavím :)))

5 červená červená | 25. února 2008 v 20:36 | Reagovat

k desáté kapitole jsme ještě nedošly... ale asi hodně, protože se to opravdu stupňuje... a já děkuju tobě, že jsi. bez tebe a Vinaru bych asi glosovat nikdy nezačala... a taky mozkomorek, ale k těm jsem vždycky vzhlížela a myslela sem si, že si to nikdo jiný nemůže dovolit, z čehož jsi mě s Vinarem vyvedla... dík :) :) :)

6 Saphira Saphira | Web | 27. února 2008 v 14:22 | Reagovat

Vidíš, já k nim taky vzhlížela...i k Vinaru. A pak jsem si řekla, že bych to taky mohla zkusit :) a oglosovaný Kočkopes byl na světě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama