Láska a pomsta 2

22. ledna 2008 v 11:21 | Grisela, oglosováno námi |  Láska a pomsta
Voldemort se na Annu ušklíbl. Nic jí neřekl. Dobře věděl, že se Draca zastává(tak to je drsnej, já bych to nepoznala).
,,Nu tak se podívám, Draco, jak všechno proběhlo. Zjistím, jak dobře se dokážeš nitrozpytu bránit."(nechci se opakovat, ale takhle Voldy nemluví)
Draco se snažil bránit, nicméně Voldemortova vůle byla daleko silnější a ta(nejdnou známe zájmena... a cpeme je na blbý místo) si vynucovala přístup do jeho vzpomínek. Chvěl se, jako kdyby měl zimnici. Cítil Voldemorta ve svých vzpomínkách. Když Voldemort přestal, Dracovi připadalo, jakoby Voldemort procházel jeho vzpomínkami celou věčnost, než Voldmemort zjistil všechno, co chtěl(jen se ty zájmena naučila, už zase na ně kašle. jedna věta a třikrát Voldemort. aspoń že ne Pán Zla). Voldemort viděl celý rozhovor mezi Dracem a Brumbálem. A ještě daleko víc(neděs mě).
Draco těžce oddychoval. Byl vyčerpaný. Bál se, aby neomdlel. Neviděl starostlivý pohled Anny Kareninové(vraúúú).
,,Posaď se, Draco."vyzval tiše Voldemort chlapce spíš ležící(e?) než klečícího na podlaze. Draco vstal a z posledních sil se posadil na lenošku vedle Anny.
Draco odcházel šťastný od Voldemorta, za ním šla svou elegantní chůzí Anna.
,,Nuže, jak se cítíš, Draco? Jak prožíváš svůj první úspěch ve službách Pána Zla?" zeptala se lehce jízlivě Anna.
Draco ji bez přemýšlení objal. Anna sebou lehce trhla.
,,Pomohla jste mi. Děkuji Vám. Jsem Vám vděčný."
Stále ji držel v náručí a dýchal jí svým horkým dechem do tváře(a Anna omdlela, protože mu páchlo z úst).
,,Pusť mě. Já jsem ženou jediného muže(ježiš, a na tohle byla autorka kde?)."pronesla rozvážně Anna. Odtáhla ho od sebe.
Nicméně někdo schovaný za rohem si tohoto něžného gesta všiml. Po tváři Anilach Perfidiové(to jsou jména...) se rozlil zlomyslný úšklebek. Takto se pomstí Luciusovi.
Od té chvíle se setkávali Draco a Anna poněkud často, vždycky je k sobě svedla nějaká náhoda(jasně, náhoda s velkým NÁH). Mezi nimi se vytvářelo jakési pouto(radši nic). Anna cítila, že se do Draca zamilovavá(kdyby jen čárky a shoda přísudku s pdmětem, i vid nám dělá problémy...)(autorce dělá problémy spíš absence mozku). Bála se toho. Kdyby se dozvěděl Voldemort, mohlo to mít katastrofální následky(mohl by se urazit a přestat s ní spát a ona už by nebyla vlivná žena, která má vliv). Nicméně se vídali stále častěji a častěji. Nikdo o tom nevěděl, nikdo nic podezřelého nesledoval, jen úsměv na tváři Anilach Perfidiové, lékařky(myslíš lékouzelnici, děvče?), která léčila Smrtijedi byl pořád širší a širší. Dařilo se jí ve všech poměrech(v čemže to?). Ve všech bodech kruté pomsty, kterou si usmyslela spáchat na Luciusovi Malfoyovi a na všech, které miluje(jako ona? to je masochismus).
Anna seděla smutná ve svém křesle. Už týden se u ní Draco nezastavil. Pán Zla ho odvolal někam do ciziny, kde teď plní své úkoly. Nepřítomně se podívala na ozdobnou krabičku, která ležela na stole. Z krabičky vytáhla krásný briliantový náhrdelník, poslední dárek od Pána Zla. Ani ten teď za ní nepřišel už dlouhou dobu(a Anna už neměla s kým spát...). Buď na ní nemá čas nebo chuť(chuť, děvče, chuť). Ale ona musí trpělivě čekat, jestli se za ní někdy uráčí přijít. A když přijde, tak musí být milá. Vzdychla si. Někdy bylo velmi těžké být konkubína. Manželka je manželka, ale konkubína je placená, oficiální milenka, na kterou se nemusí mít(brát...) žádné ohledy. Přesto si vybrala to(zas věta jak víno). Vybrala si tento osud(a dobře jí tak). Její manžel Hendy, kterého si vzala čtyři roky po tom, co Pán Zla zmizel a nikdo nepředpokládal, že žije, byl mrtev. Zemřel. Zabili ho Smrtijedi. Ale jen proto, že ona sama o to Pána Zla požádala. Chtěla, aby ho zabil(podat žádost o rozvod je sice zdlouhavější, ale taky to má něco do sebe).
Svého manžela si tenkrát vzala z lásky(proto řekla Voldymu, ať ho zabije), ale život s ním se pro ní záhy stal peklo. Vedla s ním úplně jiný život, než na který byla zvyklá. Byla zvyklá být konkubínou Pána Zla. Byla zvyklá dělat mu ozdobu při oficiálních příležitostech. Byla zvyklá bavit jeho Smrtijedi(ježišmarja, to snad nemyslí vážně!), ale nebyla zvyklá vést normální rodinný život. Rodinný život pro ní byl nudný. Manželství záhy šlo z kopce(no comment). Nakonec došli k vzájemné nenávisti(už sem myslela, že k dohodě). Anna se čertila, že jí chce její manžel okrást o majetek a děti(ona má děti?!)(chraňbůh, jestli budou po mamince...). Tvrdila, že je Henry chudý jako kostelní myš a že chtěl už od začátku na jejich manželství zbohatnout(proto si ho vzala)(předmanželská smlouva - nic?). Pak se začali hádat o děti. Ale potom se vrátil Pán Zla a Anna zatoužila být znovu s ním…
Bez jakéhokoliv klepání vstoupil Voldemort do Anniného(jdu se posilnit alkoholem) pokoje. Anna (vezmi mi taky)hluboce zamyšlená, vůbec nezpozorovala jeho příchod.
,,Napadlo mě, že by jsme(bože, ne!) se mohli společně navečeřet, Anno."navrhl Voldemort, posadil se do křesla proti Anně a láskyplně se na ní zadíval.
,,Výborný nápad, můj pane."usmála se nuceně Anna
Vstala a zavěšena do Voldemorta odešla do jídelny. Jídelna byla ozdobená stovkami růží ve vázách. Rudá poupata růží ležela na zemi a tvořila jemný koberec(tam muselo být kytek). Ve svícnech hořely svíce(no né, já myslela, že růže)(kdo mohl dát do svícnu svíce?).
Anna se posadila na vysokou jídelní židli ve stylu novogotiky. Naproti ní usedl Pán Zla. Služka oděná v černém hábitu se znakem Pána Zla vyšitím(ale tohle už je přece jen moc, nemyslíš?)(já už radši nemyslím vůbec) na hrudi, začala servírovat večeři.
,,Přemýšlel jsem o tvých dětech. Mohla bys je dát na jednu dobrou školu do Transylvánie(kamarádím se s místní superstar, Vladem)(budou moc roztomilí, narostou jim netopýří křidélka a budou létat po nocích. a jestli si myslela, že už je nemusíš kojit, tak máš sice pravdu, ale teď ti budou zase vysávat krev z krku, ale na to si zvykneš)." řekl tiše Voldemort.
,,Podle mě jsou ještě malé, můj pane." namítla ostře Anna.
,,Představíš mi je?"
,,Netušila jsem, můj pane, že máte rád děti."(no jasně, vařené, pečené, smažené, s nádivkou...)
,,Žijí zde v paláci(a to je ještě nepotkal? vždyť děti vlezou všude, nejlépe tam, kde nemají co dělat). Nemám snad právo poznat někoho, kdo tu bydlí?" zasyčel tiše Voldemort.
Anna sklonila hlavu. Pán Zla má zřejmě dost nebezpečný rozmar. Vidět mé děti(někdo se tu ztotožnil se svou postavou...)(ukradenou, chceš říct). Mé malé ubohé děti, vždyť by z něj měli hrůzu(ale prosím tě). To nemohu dovolit, musím je chránit. Chránit před ním, co když jim ublíží? Co když z nich udělá Smrtijedy až vyrostou?
,,Máte s nimi konkrétní úmysly?" otázala se Anna snažíc se dát svému hlasu sílu a rozhodnost, kterou necítila.(to víš, on ti je tak bude vykládat)
,,Neodpověděla jsi mi."(taky si toho všiml)
,,Máte právo znát, všechny , co bydlí ve Vašem paláci, pane."
Voldemort se usmál.,,Líbíš se mi. Teď jsi taková krásně načepýřená, rozzlobená trochu a snad ještě krásnější než předtím." Naklonil se k ní a do ucha jí šeptal:,, Stýskalo se mi po tobě. Budu tě chtít vidět častěji. Nač mít takový skvost a netěšit se jím?"
Vstal. Vzal Annu za ruku a odváděl jí do ložnice:,,Dnes chci strávit noc s tebou."(máš smůlu, bolí ji hlava)
Anna ležela na zádech. Dívala se na nebesa s(ne, nebudu se rozčilovat) krvavě rudé látky, které visely nad velikou mahagonovou postelí. Pod hlavou měla zmuchlaný polštář z jemného hedvábí vyšívaný zlatými a stříbrnými nitkami. Slunce svítilo do ložnice. Ručička hodin se blížila k půl jedenácté. V ložnici byla sama. Pán Zla už dávno vstal. Anna se ho sice pokoušela stáhnout zpátky do postele, když zjistila, že se obléká, ale on jí vyklouzl.
Rozlámaně vylezla z postele(proboha, co dělali?!). Byla nahá(a já myslela, že vyleze po sexu z postele ve slavnostní róbě, lodičkách, složitém účesu a namalovaná)(překvápko!). Nenamáhala se oblékat, jen posbírala své oblečení , které bylo roztroušeno po zemi(stejně už ji všichni Smrtijedi a některé Smrtijedky nahou viděli, tak co). A pak tajnou chodbou prolezla až do své ložnice, kde se teprve začala oblékat.
Obšťastňovat Pána Zla nebylo vůbec lehké(nechci znát jeho nároky), žena se s ním v posteli musela podrobit všemu, co ho napadlo(bez detailů, prosím!). Navíc Voldemort měl zvláštní talent(šmarja!)(právě jsem se málem udusila jablkem), dělat věci, které se Anně hnusili(hnusili... hm... tak to si asi přizval do postele nějaké Smrtijedy). Anna ho podezírala, že to dělá schválně(a jak jinak?). Přesto to Annu bavilo(bavily ji věci, které se jí hnusily? přemýšlí ta autorka vůbec? a proč se vlastně ptám! proč já se furt ptám!). Její manžel, to bylo v posteli úplně jiné- jemnější a něžnější, přesto měl i voldemortův způsob něco hezkého(ježišikriste).
Přes Voldemortovi sliby o tom, že k ní bude chodit častěji, si našel čas jenom jednou za týden(na věci, které se jí hnusily, to bylo víc než dost). To spolu vždy večeřeli, někdy se však Anna odebrala po večeři do svých pokojů, někdy u něj zůstala přes noc. Jak kdy. Jak Pán Zla chtěl.
Anna se proto v jistých oblastech začala docela nudit, Voldemort nedokázal uspokojit její vášnivý sexuální apetit ani v nejmenším. Mnohem častěji ji využíval jako společnici než jako prostitutku(což ji zřejmě muselo ponižovat). Ale byl tady mladý pan Malfoy(bože ne!)(nejsme my poslední dobou nějak pobožný?).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ivik.bublik ivik.bublik | 2. února 2008 v 16:31 | Reagovat

hahaha válím se pod stolem. povídka nic moc, ale vaše komentáře (glosy) k ní to je něco jiného. nejvíc mě dostalo tohle: Mezi nimi se vytvářelo jakési pouto (radši nic) málem jsem se udusila obědem

2 haňula haňula | 8. října 2008 v 18:44 | Reagovat

Glosy jsou naprosto skvělý, ale tahle povídka je absolutní blábol. Povídka absolutně nedává smysl. Vlivná žena, která měla vliv nechce mít z dětí smrtijedy, a tak nechá zabít jejich otce a přitáhne je do paláce Voldemorta. Opravdová ukázka vysoké inteligence. A nějak jsem nepochopila kolik jí je vlastě let. V předchozí kapitole nám autorka složitě vysvětluje, že vypadá jen o něco málo starší než Draco a tady napíše, že byla s Voldemortem už pře jeho pádem. Prostě nechápu.

3 Lejdynka Lejdynka | 27. října 2008 v 2:15 | Reagovat

Já se ostře ohrazuji proti tomu, aby někdo označoval mého milovaného Belu za superstar! (;)) Ale představa dětí s netopýřími křidýlky se mi strašně líbí, a sát krev taky můžou, nejsem proti:))

A prosím autorku, aby neprznila alespoň tu ubohou Transylvánii.

4 Nenja Nenja | Web | 14. února 2010 v 22:55 | Reagovat

Při líčení Voldemortových sexuálních výkonů jsem vytrvale hledala halapartnu, bohužel jsem zjistila, že doma žádnou nemáme, ale obávám se, že jestli to takhle půjde dál, možná budu schopna probodnout se měkčeným LARPovým mečem se špičkou obalenou karimatkou.

5 Mája Mája | Web | 14. února 2011 v 11:00 | Reagovat

Lol,OMG!
Tak to už je moc xDDDD "Voldemortova prostitutka" xDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama